Odpověď je velmi jednoduchá: protože se v něm nachází mnoho nezdravého, chorobného a zkřiveného z hlediska vyšších zákonitostí, které hýbou naším univerzem a které, jak se zdá, to už dál nemíní trpět. Neboť z jejich hlediska je sport v současném chápání skutečně doslova tragédií.
Pojem "tragédie" se však netýká samotné podstaty sportu jako takového, ale především nesprávného a pokřiveného postoje k němu. Neboť žel dnešní lidstvo, spoléhající se především na chladný rozum a ignorující citová hnutí své osobnosti, se podobným přístupem k životu už natolik vzdálilo od prapůvodní přirozenosti, že křiví a až do groteskní podoby deformuje všechno, čeho se jen dotkne. Jde tedy o problém komplexní a všeobecný, týkající se v podstatě všech věcí kolem nás. My se však nyní zaměříme pouze na sport, a konkrétně na ty nejvýraznější nesprávné postoje dnešních lidí k němu.
Jak tedy bylo naznačeno, sport je sám o sobě něčím velmi pozitivním, podporujícím fyzické zdraví a tím i celkovou, duševno - tělesnou harmonii lidské osobnosti, protože kromě mimořádně pozitivních zdravotních účinků má vliv i na formování určitých morálních vlastností, jakými jsou například sebekázeň, vytrvalost, smysl pro spolupráci a podobně.
Ale všechny tyto pozitivní vlivy lze sportu připisovat pouze, dokud se v souvislosti s ním nezačne mluvit o penězích, nebo o jiných, hmotných nebo nehmotných výhodách. Právě tento moment je jedním z nejvíce rozhodujících faktorů, který způsobuje degradaci sportu na něco nezdravé. Na něco, za co bychom se měli stydět.
Pokud tedy sportujeme pro radost z pohybu, zcela nezištně a jedinou naší odměnou je pouze tato čistá radost, pak jde o správný a zdravý postoj ke sportu a ke všem sportovním aktivitám, co se musí následně odrazit v upevnění našeho zdraví i v celkové harmonizaci naší osobnosti.
Jen si například vzpomeňme na známá slova, která právě v souvislosti se sportem říkají, že "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". V těchto slovech lze cítit dávno minulé časy lepšího lidstva, které ještě nebylo vypočítavostí vlastního rozumu natolik odtrženo od přirozenosti. Lidstva, které se ještě dokázalo dívat na všechny věci a jevy kolem sebe pohledem, mnohem bližším pravdě.
A co dnes? Domýšlivosti lidského rozumu se tato prapůvodní prostota zdála až příliš jednoduchá a obyčejná. V křečovité rozumové snaze vědět všechno lépe, začaly být tedy do sportu vnášená jista "vylepšení", která jej však pouze strhla z jeho původní přirozenosti, čímž vzniklo něco naprosto nezdravého a pokřiveného.
Podívejme se tedy, už zcela konkrétně, na ty nejvypuklejší negativní aspekty současného pohledu na sport, za které by se mělo lidstvo stydět.
Všechno se začíná odvíjet od pokřiveného a pokrouceného vnitřního postoje ke sportu. Lidé dneška ho totiž už nechtějí pěstovat pro zdravou a čistou radost z pohybu, to znamená nezištně, ale naopak, chtějí z něj "něco mít". Například peníze, pocty, výhody, popularitu a podobně. K takovým "ideálům" vedou už od malička také své děti, ve kterých tím nechtěně, ale zcela zákonitě, pěstují mnohé negativní vlastnosti, jako například nezdravou ctižádostivost, ješitnost, vypočítavost, nebo domýšlivost.
Najednou již přestává mít význam pouze "účastnit se". Pro současníky jsou to již úplně prázdná slova. Jediné, co opravdu za něco stojí, je jen a jen vítězství a s ním spojená prestiž nejrůznějšího druhu.
Vítězství za jakoukoliv cenu! I za cenu poškozování zdraví dopingem, za cenu podvodů, lži, nebo neférovosti. Toto je ovoce, které nám přináší nesprávný postoj ke sportu téměř ve všech výkonnostních úrovních - od té nejnižší žákovské až po vrcholový sport.
No a samotný vrcholový, nebo profesionální sport je kapitola sama o sobě. Zmiňovaná negativita se v něm kumuluje do opravdu "vrcholové" podoby.
První z největších nectností současného trendu profesionalizace vrcholového sportu spočívá především v poutáni a vázáni obrovského množství finančních prostředků. V celosvětovém měřítku jde skutečně o nesmírně velké částky, které by rozhodně mohly být využity jinak a na mnohem smysluplnější a potřebnější účely. Stačí si totiž jen uvědomit, že v dnešním světě, v 21. století, ještě umírají na zemi lidé od hladu a další miliony jiných trpí tisícerými formami hmotné nouze.
Jako protipól k tomu faktu si nyní představme několikahodinový zahajovací ceremoniál olympijských her, který spolkne miliardy. A to ještě nemluvíme o finančních prostředcích investovaných pořádající krajinou do přípravy sportovních areálů a tak dále. Mimochodem, také samotné olympijské hry se již úplně vzdálily od původního kritéria soutěže, určené pro vysloveně neprofesionální sportovce.
Ne, sport nikdy neměl být a nemůže být zaměstnáním, protože není žádným výrobním ani uměleckým odvětvím, které by snad vytvářelo celospolečenské hodnoty materiálního, nebo duševního charakteru.
Jedinou "hodnotou", o kterou se v dnešním pokřiveném vnímání sportu všichni usilují, je pouze nezdravá honba za vítězstvím a výbornými umístěními v různých ligách, tabulkách a soutěžích. No a vlastním smyslem tohoto snažení je pouze uspokojování jakési regionální, nebo národní ješitnosti. Je proto ubohé, směšné, ba až pobuřující, když dnešní lidstvo s vážnou tváří a s množstvím vzletných slov vráží tímto způsobem těžké miliony pouze do své ve vlastní ješitnosti. A snad vrcholem této absurdnosti jsou například platy špičkových hráčů v NHL, v různých evropských fotbalových klubech, nebo třeba výhry na prestižních tenisových turnajích.
Je například známo, že roční výdělek jednoho, jediného takového vrcholového sportovce by mohl být významným přínosem do ekonomiky některého z chudších afrických států. K tomu opravdu není co dodat. Snad jen tolik, že sport prostě nesmí být zdrojem obživy. Vydělávání peněz totiž není a nikdy nemělo být jeho účelem, ani smyslem. Nerespektování této jednoduché zásady časem zapříčinilo enormní poutání a strhávání, celou společností vytvořených finančních prostředků, které by mohly být mnohem lépe využity tam, kde je opravdu akutně třeba.
No a k opětovnému a novému zneužívání obrovských finančních rezerv v souvislosti se sportem, dochází i ve všeobecně akceptovaném a tolerovaném působení sázkových kanceláří, které představují samostatnou kapitolu.
Dalším negativním faktorem, souvisejícím se vším tím nesprávným, o čemž bylo dosud mluveno, je neuvěřitelná surovost, vulgarismus a živočišná nízkost, projevující se v chování divácké veřejnosti, soustředěné kolem sportovního dění. To, co se děje v prostorech stadionů a sportovišť, co si tam můžeme poslechnout je vskutku absolutně nedůstojné člověka. A pokud bychom byli jen trochu soudní, už pouze tento odstrašující jev sám o sobě by nám měl dostatečně jasně signalizovat, že se sportem a kolem sportu není cosi v pořádku.
A přestože neskrývaná agresivita, fanatická touha po výhře a otevřená nenávist vůči "nepřátelskému" táboru již vícekrát vyvrcholila až vzájemným vražděním, všechna protiopatření byla vždy jen povrchní a vnějšková, odstraňující pouze důsledky a ne příčiny. Nikdo se totiž nesnažil hledat vnitřní, neboli skutečnou příčinu daného stavu a zaměřit se právě na její odstranění, čímž by se automaticky odstranily i všechny vnější důsledky, z ní vyplývající.
No a skutečnou příčinou nezdravého fandění je právě chorobná touha po vítězství a po co nejlepším výsledku. Touha, na míle vzdálená od onoho původně správného, že není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tato zásada, reprezentující moudrost našich předků, přece dostatečně jasně upozorňuje, že ve sportu třeba hledat úplně jiné hodnoty.
Všechno má však ještě hlubší kořeny, protože to úzce souvisí se špatně nastaveným, hodnotovým žebříčkem celé společnosti. Společnosti, která se samotná klaní modle úspěchu, doprovázeného odpovídajícím finančním a materiálním prospěchem. Lidem je namlouváno, že společenský úspěch je tím nejdůležitějším, o co by měl každý člověk usilovat, a pro mnohé v podstatě už ani není natolik důležité, zda ho dosáhnou čestným nebo nečestným způsobem.
Pokud by tedy ve sportu i v společnosti přestala dominovat nezdravá touha po vítězství a úspěchu za jakoukoli cenu, touha po prestiži a finančním ohodnocení s tím spojeném, kdyby se znovu začal klást důraz na již zapomenuté slovo: "nezištnost", postupně a jakoby samovolně by se začaly vytrácet i všechny negativní jevy, provázející současné sportovní dění. Nakonec by zůstala pouze čistá radost z pohybu, jako tomu bylo kdysi velmi dávno. Tím by samozřejmě také ztratily živnou půdu všechny nezdravé projevy fandění, s nimiž by zároveň vymizela také veškerá agresivita a vulgárnost.
Pokud totiž chceme něco opravdu měnit k lepšímu, musíme se zaměřit především na nejvnitřnější příčinu daného jevu, z níž se odvíjejí všechny důsledky, projevující se navenek. Neboť potlačování vnějších projevů, bez poznání a snahy o změnu skutečné, vnitřní příčiny, nevede k ničemu. Proto tedy zatím ani není možné odstranění agresivity a vulgarity z hledisek našich sportovišť. Zde totiž opravdu nepomohou žádná důmyslná a drahá bezpečnostní opatření. Zdá se však, že někdo Vyšší přece jen našel cestu a dokáže si s lidmi poradit.
Vše co děláme je dokonalým odrazem toho, jaký jsme. Dokonalým odrazem našeho vlastního nitra. Platí to beze zbytku o každém jednotlivci, ale i také o celém lidstvu.
Jaké je tedy toto lidstvo? Je dobré, přirozené, moudré, zdravě a ušlechtile jednající, nebo naopak, domýšlivé, hloupé, vnitřně ubohé a odtržené od prapůvodní prostoty a přirozenosti? Odpověď najdeme v jeho postojích a v jeho činech. Pokud však zaměříme svoji pozornost na sport a dění kolem něj, odpověď musí dopadnout velmi nepříznivě.
Ale přes současnou, ne příliš povzbudivou situaci, bychom neměli upadat do rezignace. To ani nebylo účelem těchto řádků. Pokud tedy chceme začít s nápravou, prvním, nezbytným krokem by měla být především odvaha podívat se pod povrch věcí kolem nás. Odvaha strhnout třpytivé vnější pozlátko, obratně skrývající ubohou vnitřní prázdnotu.
No a z tohoto poznání skutečné podstaty věcí, z poznání prázdnoty, pokřivenosti a nedůstojné nicotnosti, které jsme ve své nevědomosti dlouhá léta sloužili, by mělo vyrůst naše odhodlání pozorovat, vnímat a dělat všechno úplně jinak a po novém. Lépe, pravdivěji, přirozeněji a ušlechtileji. V souladu se skutečnými hodnotami v tomto stvoření.
V dnešním marasmu a pokřivenosti všech věcí, pramenícím v přehnané rozumové domýšlivosti, je totiž mimořádně cenný každý člověk, který je schopen svým správným vnitřním postojem k životu, a z tohoto postoje vycházejícím správným jednáním, vnést o kousek více světla do temnoty, která v současnosti panuje na zemi.
Žel, v lenosti a v povrchnosti v myšlení se mnozí raději ubírají onou širokou cestou obecně zažitých názorů. Ale my přece už 2000 let víme, že skutečné hodnoty lze objevovat a nacházet pouze na úzké cestě samostatného myšlení, schopného zajet pod povrch a vnímat skutečnou podstatu věcí.
Nebojme se tedy po této úzké cestě kráčet. Neboť neochvějnost našeho odhodlání kráčet správným směrem může ovlivnit i změnu směru všech ostatních.
Zdá se však, že vnější dění už odmítá čekat na naše svobodné rozhodnutí v tomto směru, a začíná nás všech násilně tlačit od toho horšího k tomu lepšímu.
Pojem "tragédie" se však netýká samotné podstaty sportu jako takového, ale především nesprávného a pokřiveného postoje k němu. Neboť žel dnešní lidstvo, spoléhající se především na chladný rozum a ignorující citová hnutí své osobnosti, se podobným přístupem k životu už natolik vzdálilo od prapůvodní přirozenosti, že křiví a až do groteskní podoby deformuje všechno, čeho se jen dotkne. Jde tedy o problém komplexní a všeobecný, týkající se v podstatě všech věcí kolem nás. My se však nyní zaměříme pouze na sport, a konkrétně na ty nejvýraznější nesprávné postoje dnešních lidí k němu.
Jak tedy bylo naznačeno, sport je sám o sobě něčím velmi pozitivním, podporujícím fyzické zdraví a tím i celkovou, duševno - tělesnou harmonii lidské osobnosti, protože kromě mimořádně pozitivních zdravotních účinků má vliv i na formování určitých morálních vlastností, jakými jsou například sebekázeň, vytrvalost, smysl pro spolupráci a podobně.
Ale všechny tyto pozitivní vlivy lze sportu připisovat pouze, dokud se v souvislosti s ním nezačne mluvit o penězích, nebo o jiných, hmotných nebo nehmotných výhodách. Právě tento moment je jedním z nejvíce rozhodujících faktorů, který způsobuje degradaci sportu na něco nezdravé. Na něco, za co bychom se měli stydět.
Pokud tedy sportujeme pro radost z pohybu, zcela nezištně a jedinou naší odměnou je pouze tato čistá radost, pak jde o správný a zdravý postoj ke sportu a ke všem sportovním aktivitám, co se musí následně odrazit v upevnění našeho zdraví i v celkové harmonizaci naší osobnosti.
Jen si například vzpomeňme na známá slova, která právě v souvislosti se sportem říkají, že "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". V těchto slovech lze cítit dávno minulé časy lepšího lidstva, které ještě nebylo vypočítavostí vlastního rozumu natolik odtrženo od přirozenosti. Lidstva, které se ještě dokázalo dívat na všechny věci a jevy kolem sebe pohledem, mnohem bližším pravdě.
A co dnes? Domýšlivosti lidského rozumu se tato prapůvodní prostota zdála až příliš jednoduchá a obyčejná. V křečovité rozumové snaze vědět všechno lépe, začaly být tedy do sportu vnášená jista "vylepšení", která jej však pouze strhla z jeho původní přirozenosti, čímž vzniklo něco naprosto nezdravého a pokřiveného.
Podívejme se tedy, už zcela konkrétně, na ty nejvypuklejší negativní aspekty současného pohledu na sport, za které by se mělo lidstvo stydět.
Všechno se začíná odvíjet od pokřiveného a pokrouceného vnitřního postoje ke sportu. Lidé dneška ho totiž už nechtějí pěstovat pro zdravou a čistou radost z pohybu, to znamená nezištně, ale naopak, chtějí z něj "něco mít". Například peníze, pocty, výhody, popularitu a podobně. K takovým "ideálům" vedou už od malička také své děti, ve kterých tím nechtěně, ale zcela zákonitě, pěstují mnohé negativní vlastnosti, jako například nezdravou ctižádostivost, ješitnost, vypočítavost, nebo domýšlivost.
Najednou již přestává mít význam pouze "účastnit se". Pro současníky jsou to již úplně prázdná slova. Jediné, co opravdu za něco stojí, je jen a jen vítězství a s ním spojená prestiž nejrůznějšího druhu.
Vítězství za jakoukoliv cenu! I za cenu poškozování zdraví dopingem, za cenu podvodů, lži, nebo neférovosti. Toto je ovoce, které nám přináší nesprávný postoj ke sportu téměř ve všech výkonnostních úrovních - od té nejnižší žákovské až po vrcholový sport.
No a samotný vrcholový, nebo profesionální sport je kapitola sama o sobě. Zmiňovaná negativita se v něm kumuluje do opravdu "vrcholové" podoby.
První z největších nectností současného trendu profesionalizace vrcholového sportu spočívá především v poutáni a vázáni obrovského množství finančních prostředků. V celosvětovém měřítku jde skutečně o nesmírně velké částky, které by rozhodně mohly být využity jinak a na mnohem smysluplnější a potřebnější účely. Stačí si totiž jen uvědomit, že v dnešním světě, v 21. století, ještě umírají na zemi lidé od hladu a další miliony jiných trpí tisícerými formami hmotné nouze.
Jako protipól k tomu faktu si nyní představme několikahodinový zahajovací ceremoniál olympijských her, který spolkne miliardy. A to ještě nemluvíme o finančních prostředcích investovaných pořádající krajinou do přípravy sportovních areálů a tak dále. Mimochodem, také samotné olympijské hry se již úplně vzdálily od původního kritéria soutěže, určené pro vysloveně neprofesionální sportovce.
Ne, sport nikdy neměl být a nemůže být zaměstnáním, protože není žádným výrobním ani uměleckým odvětvím, které by snad vytvářelo celospolečenské hodnoty materiálního, nebo duševního charakteru.
Jedinou "hodnotou", o kterou se v dnešním pokřiveném vnímání sportu všichni usilují, je pouze nezdravá honba za vítězstvím a výbornými umístěními v různých ligách, tabulkách a soutěžích. No a vlastním smyslem tohoto snažení je pouze uspokojování jakési regionální, nebo národní ješitnosti. Je proto ubohé, směšné, ba až pobuřující, když dnešní lidstvo s vážnou tváří a s množstvím vzletných slov vráží tímto způsobem těžké miliony pouze do své ve vlastní ješitnosti. A snad vrcholem této absurdnosti jsou například platy špičkových hráčů v NHL, v různých evropských fotbalových klubech, nebo třeba výhry na prestižních tenisových turnajích.
Je například známo, že roční výdělek jednoho, jediného takového vrcholového sportovce by mohl být významným přínosem do ekonomiky některého z chudších afrických států. K tomu opravdu není co dodat. Snad jen tolik, že sport prostě nesmí být zdrojem obživy. Vydělávání peněz totiž není a nikdy nemělo být jeho účelem, ani smyslem. Nerespektování této jednoduché zásady časem zapříčinilo enormní poutání a strhávání, celou společností vytvořených finančních prostředků, které by mohly být mnohem lépe využity tam, kde je opravdu akutně třeba.
No a k opětovnému a novému zneužívání obrovských finančních rezerv v souvislosti se sportem, dochází i ve všeobecně akceptovaném a tolerovaném působení sázkových kanceláří, které představují samostatnou kapitolu.
Dalším negativním faktorem, souvisejícím se vším tím nesprávným, o čemž bylo dosud mluveno, je neuvěřitelná surovost, vulgarismus a živočišná nízkost, projevující se v chování divácké veřejnosti, soustředěné kolem sportovního dění. To, co se děje v prostorech stadionů a sportovišť, co si tam můžeme poslechnout je vskutku absolutně nedůstojné člověka. A pokud bychom byli jen trochu soudní, už pouze tento odstrašující jev sám o sobě by nám měl dostatečně jasně signalizovat, že se sportem a kolem sportu není cosi v pořádku.
A přestože neskrývaná agresivita, fanatická touha po výhře a otevřená nenávist vůči "nepřátelskému" táboru již vícekrát vyvrcholila až vzájemným vražděním, všechna protiopatření byla vždy jen povrchní a vnějšková, odstraňující pouze důsledky a ne příčiny. Nikdo se totiž nesnažil hledat vnitřní, neboli skutečnou příčinu daného stavu a zaměřit se právě na její odstranění, čímž by se automaticky odstranily i všechny vnější důsledky, z ní vyplývající.
No a skutečnou příčinou nezdravého fandění je právě chorobná touha po vítězství a po co nejlepším výsledku. Touha, na míle vzdálená od onoho původně správného, že není přece důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tato zásada, reprezentující moudrost našich předků, přece dostatečně jasně upozorňuje, že ve sportu třeba hledat úplně jiné hodnoty.
Všechno má však ještě hlubší kořeny, protože to úzce souvisí se špatně nastaveným, hodnotovým žebříčkem celé společnosti. Společnosti, která se samotná klaní modle úspěchu, doprovázeného odpovídajícím finančním a materiálním prospěchem. Lidem je namlouváno, že společenský úspěch je tím nejdůležitějším, o co by měl každý člověk usilovat, a pro mnohé v podstatě už ani není natolik důležité, zda ho dosáhnou čestným nebo nečestným způsobem.
Pokud by tedy ve sportu i v společnosti přestala dominovat nezdravá touha po vítězství a úspěchu za jakoukoli cenu, touha po prestiži a finančním ohodnocení s tím spojeném, kdyby se znovu začal klást důraz na již zapomenuté slovo: "nezištnost", postupně a jakoby samovolně by se začaly vytrácet i všechny negativní jevy, provázející současné sportovní dění. Nakonec by zůstala pouze čistá radost z pohybu, jako tomu bylo kdysi velmi dávno. Tím by samozřejmě také ztratily živnou půdu všechny nezdravé projevy fandění, s nimiž by zároveň vymizela také veškerá agresivita a vulgárnost.
Pokud totiž chceme něco opravdu měnit k lepšímu, musíme se zaměřit především na nejvnitřnější příčinu daného jevu, z níž se odvíjejí všechny důsledky, projevující se navenek. Neboť potlačování vnějších projevů, bez poznání a snahy o změnu skutečné, vnitřní příčiny, nevede k ničemu. Proto tedy zatím ani není možné odstranění agresivity a vulgarity z hledisek našich sportovišť. Zde totiž opravdu nepomohou žádná důmyslná a drahá bezpečnostní opatření. Zdá se však, že někdo Vyšší přece jen našel cestu a dokáže si s lidmi poradit.
Vše co děláme je dokonalým odrazem toho, jaký jsme. Dokonalým odrazem našeho vlastního nitra. Platí to beze zbytku o každém jednotlivci, ale i také o celém lidstvu.
Jaké je tedy toto lidstvo? Je dobré, přirozené, moudré, zdravě a ušlechtile jednající, nebo naopak, domýšlivé, hloupé, vnitřně ubohé a odtržené od prapůvodní prostoty a přirozenosti? Odpověď najdeme v jeho postojích a v jeho činech. Pokud však zaměříme svoji pozornost na sport a dění kolem něj, odpověď musí dopadnout velmi nepříznivě.
Ale přes současnou, ne příliš povzbudivou situaci, bychom neměli upadat do rezignace. To ani nebylo účelem těchto řádků. Pokud tedy chceme začít s nápravou, prvním, nezbytným krokem by měla být především odvaha podívat se pod povrch věcí kolem nás. Odvaha strhnout třpytivé vnější pozlátko, obratně skrývající ubohou vnitřní prázdnotu.
No a z tohoto poznání skutečné podstaty věcí, z poznání prázdnoty, pokřivenosti a nedůstojné nicotnosti, které jsme ve své nevědomosti dlouhá léta sloužili, by mělo vyrůst naše odhodlání pozorovat, vnímat a dělat všechno úplně jinak a po novém. Lépe, pravdivěji, přirozeněji a ušlechtileji. V souladu se skutečnými hodnotami v tomto stvoření.
V dnešním marasmu a pokřivenosti všech věcí, pramenícím v přehnané rozumové domýšlivosti, je totiž mimořádně cenný každý člověk, který je schopen svým správným vnitřním postojem k životu, a z tohoto postoje vycházejícím správným jednáním, vnést o kousek více světla do temnoty, která v současnosti panuje na zemi.
Žel, v lenosti a v povrchnosti v myšlení se mnozí raději ubírají onou širokou cestou obecně zažitých názorů. Ale my přece už 2000 let víme, že skutečné hodnoty lze objevovat a nacházet pouze na úzké cestě samostatného myšlení, schopného zajet pod povrch a vnímat skutečnou podstatu věcí.
Nebojme se tedy po této úzké cestě kráčet. Neboť neochvějnost našeho odhodlání kráčet správným směrem může ovlivnit i změnu směru všech ostatních.
Zdá se však, že vnější dění už odmítá čekat na naše svobodné rozhodnutí v tomto směru, a začíná nás všech násilně tlačit od toho horšího k tomu lepšímu.
Komentáre