Přes všechny pomoci, sklánějící se v posledních měsících k Zemi, dokazuje převažující část lidstva, jak velmi je vzdálena opravdové čistotě a nezištnosti ve svém myšlení a jednání.
Přestože je Země trvale obklopena zesilujícím se přílivem Světla, přes to všechno na každodenním způsobu života milionů není vidět žádné, byť sebemenší proměny k lepšímu.
Tak výsledkem tohoto starého způsobu je jen to, že i všechny přicházející události, napomáhající prolomení strnulých obručí, které obklopují mnohé národy po celá staletí, jsou lidmi prožívány nesprávně.
Proměny, které jsou prožívány jako revoluce, ve svém základu nemají žádného posunu k lepšímu, a nutně tak vynesou do vůdcovských pozic opět jen nové lháře, nové zloděje, nové ziskuchtivce a tyrany.
Opět a opět bude tak muset být prožíváno nové zklamání, nová bolest a utrpení. Nikoliv snad proto, že není možné nic změnit, ale jen a jen proto, že lidé nechtějí se změnit sami v sobě.
Změna sebe sama k lepšímu, k úctyplnějšímu jednání vůči druhým, to je to, v čem je ukryt skutečný posun, skutečná změna, kterou musí nyní učinit každý z lidí.
Proudy Světla, které se valí k Zemi, volají, burcují a varují:
„Lidstvo, proměň se! Staré zašlo, nyní musí vzejít ve vašich srdcích znovuzrození! Znovuzrození ve vašem celém životě, ve všem, co činíte!“
Kdo toho nedokáže, ten bude za trvalého prožívání nekonečných zklamání a vnitřních bojů směřovat na místo, kde zůstane nakonec zcela stranou jako neupotřebitelný kámen, jenž se svým druhem nehodí pro budování nové výstavby na Zemi!
Všechno musí být nové!
Nové v člověku, uvnitř i navenek!
Jinak se nakonec v zákonité práci pravěčných Zákonů Stvoření i ty největší pomoci nachystané pro člověka obrátí proti němu samému jako tíživá kletba, z níž nebude mu již možné se vymanit. Nevyužití pomocí ze Světla pro národy i jednotlivce, k nimž nyní Světlo vysílá své pomocné a dobrodějné bytosti, aby tyto uvolňovaly a osvobozovaly stará osudová vlákna, stane se tím nejtěžším rozsudkem.
Nevyužití pomocí k proměně k lepšímu ve vlastním osobním způsobu myšlení a jednání znamená v Zákonech Stvoření totéž jako odmítnutí! Kdo odmítá pomoc ke správnému zužitkování v duchu slov Kristových, ten se sám soudí!
Dnes neplatí již: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“
Každý z lidí má okolo sebe nespočetně pomocí k tomu, aby se duchovně probudil. To, že doposud neprobudil svůj cit, své vnímání, je tedy nejostřejším důkazem toho, že se probudit nechce! V následování tohoto jasného výsledku nemůže pak přijít nic jiného než těžký dopad zpětného účinku, spočívajícího v nevyužití všech pomocí ze Světla. Vše staré bude vyděděno, aby bylo vydáno bez pomoci na pospas účinkům Zákonů Stvoření.
Takový je stav věcí! Takové je dění, jež se klene ve stále silněji pociťovaných projevech nad celým vesmírem.
Proměna člověka, která spočívá v probuzení citu, v probuzení ducha, je nyní žádána ze Světla od každého z nás.
Jinak všechny události, které smíme nyní prožívat často jako nečekané, zázračně osvobozující pomoci velkého i malého druhu, v našem nevyužití k duchovnímu probuzení a proměně k lepšímu, přinesou nám následně v krátké době prožívání, které dopadne na nás jako těžký tlak.
Kdo usiluje ke Světlu, ten bude však stále více chráněn, veden kupředu tak, aby jeho cesta směla co nejjistěji vést jej vzhůru ke vzestupu ve všem, co činí. Kdo se Světlu vzpírá, svým jednáním dokazuje, že nepochopil smysl veškerého bytí ve Stvoření, a ten se pak se stejnou jistotou vyřazuje stranou od veškerého života, toho života, jemuž je zaslíbeno věčné trvání v nádherném díle Stvoření.
Kéž by to lidé směli pochopit konečně tak, že promění se ve svém lidském základě k duchovnějšímu, srdečnějšímu, vstřícnějšímu, vznešenějšímu způsobu života.
Nízkost a proradnost, s jakou je veden život jednotlivců i celých národů, není cestou ke Světlu, nýbrž ve stále ostřejším projevu staví se takoví lidé i národy proti Pravěčné Vůli Boha, která se naplňuje v chodu dokonalých, spravedlivých Zákonů a která přináší naplnění osudu pro to největší i to nejmenší, které je možné obrazně připodobnit lidskému vlasu ve Stvoření.
Všechno musí se stát novým ve smyslu harmonického souznění s Prazákony Stvoření. Musí se tak stát docela novým, neboť jinak se zhroutí, zřítí se v trosky, z nichž nezbude nic než prach, jenž bude odvanut, a navždy se tak ztratí z tohoto světa.
Jedině nové, čisté, radostné a spravedlivé jednání je cestou vedoucí k požehnání, rozvoji a výstavbě.
Kdo z lidí toto pochopí a zařídí se podle toho, ten bude se moci stále více spojovat s proudy Světla, jež přivádějí nyní stále silněji pomoc, posilu, požehnání.
Moudří a vědoucí jsou ti, kteří toto pochopí a zařídí se podle toho!
Jim v jejich mírnosti, trpělivosti a v přebývání v pravdě bude dána Země k dalšímu životu.
Kéž se najde co největší počet takových!
Události současných dní, obsahující v sobě lež, bolest, násilí a válku, však žel, ukazují, že velká část lidstva zůstává svým myšlením a cítěním ve starém, které je přitom nyní Světlem i v tomto světě hmoty zavrženo!
Co z toho bude muset v následujícím čase vzejít?
Odpověď je možné ponechat na každém ze čtenářů.
Komentáre