Žijeme ve světě, který je mnohem záhadnější, než se domníváme. Za jeho normálním, prostým a nenápadným chodem se pro nás dosud skrývají neuvěřitelná a nepoznaná tajemství. Skrývají se za tím, co nazýváme přírodou a přirozeností. Ale protože lidé stále více ztrácejí spojení s přírodou a přirozeností, a orientují se pouze na techniku a elektroniku, rychle ztrácejí i tu schopnost porozumění této oblasti, kterou nabyli a vlastnili naši předkové. Dnes se nám proto zdá jejich minulé poznání něčím bájným, vymyšleným a pohádkovým.
Je paradoxní, že člověk chce odhalovat tajemství vesmíru a jiných planet, zatímco prochází absolutně bez pochopení kolem tajemství, které ho obklopují v jeho bezprostřední blízkosti, a které každodenně utvářejí a formují přírodní dění kolem něj. A takto je tomu také s inteligenci větru, o které budeme blíže mluvit.
Abychom ale vůbec pochopili, o čem je vlastně řeč, s vysvětlováním bude třeba začít úplně od začátku.
Existuje Stvořitel, který je nejvyšší Inteligencí. Je Inteligencí stvořitelskou. No a tato, nám nepochopitelná Inteligence, existující od věčnosti do věčnosti, se rozhodla tvořit a vytvořit stvoření. Stvoření, čili obrovský prostor pro život bilionů nejrozličnějších vědomých bytostí.
Nejvyšší Inteligence Boží však nestvořila a nezformovala stvoření sama a bezprostředně, ale stvořila nejdříve nižší druh inteligence. Stvořila inteligenci výkonnou, aby tato, na Boží příkaz a podle jeho Vůle, začala sama vytvářet, formovat a budovat stvoření. No a právě tvůrčí práce výkonné inteligence stojí za vším, co ve stvoření vzniklo a existuje.
Výkonná inteligence zformovala různé úrovně stvoření. I naši hmotnou a materiální úroveň, a to od jejího prvopočátku až do současnosti. Hmotnost univerza formovala z drobných prachových částic, které postupně koncentrovala do větších celků, a z nich vytvářela planety prostřednictvím gravitace.
Výkonná inteligence pak formovala povrch planet, a mezi nimi také naši planetu. Postupně na ní připravovala podmínky pro život tak, jako připravuje rolník půdu pro výsadbu. A když bylo vše připraveno, zasadila přírodní výkonná inteligence do této půdy semena života, o které se starala a směřovala je ve vývoji od nejjednodušších forem života až k těm nejsložitějším. Až nakonec byl přírodní život na naší planetě připraven přijmout semena lidského ducha. A výkonná přírodní inteligence napomáhala i jejich růstu tak, jako se dobrý zahradník stará o rostliny ve své zahradě.
No a lidský rod na úsvitu věků, ve své jednoduchosti a přirozenosti, byl schopen vnímat výkonnou inteligenci, stojící za přírodním děním. Dávní lidé vnímali inteligenci, stojící za správou vod. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou rostlin a stromů. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou živlu ohně, země, větru a tak dále. A této přírodní výkonné inteligenci, stojící za správou různých druhů přírodního dění, dali konkrétní jména a nazvali ji "bohy", i když mnohé dávné civilizace už tušili, že je to jen výkonná síla, stojící ve službách nejvyšší Boží Inteligence.
Mnohým se to bude zdát neuvěřitelné, ale dokonce také v evangeliích se nachází zmínka o tom, že všechno v našem stvoření funguje právě tímto způsobem. Mluví se o tom v příběhu o Ježíši, který se plavil s učedníky v loďce po moři a usnul. Najednou zadul silný vítr a začaly se vzdouvat velké vlny až hrozilo, že se loďka převrátí. Tehdy učedníci přišli za Ježíšem a řekli mu: "Pane, ty si tu spíš a nedbáš, že hyneme". A on vstal, pohrozil větru a moři, a okamžitě zavládlo velké ticho.
Co se stalo? K čemu došlo? Boží Inteligence, jejíž vtělením byl Kristus, dala příkaz výkonné přírodní inteligenci, stojící za správou vodního živlu a větru, a tento příkaz byl okamžitě splněn. Vítr ztichl a moře se uklidnilo. A mimochodem, také Ježíšovo chození po moři bylo podobného druhu.
No a teď, po tomto nezbytném úvodu, se už dostáváme přímo k větru a k jeho, lidským očím neviditelnému a skrytému poslání, které poslušně naplňuje, a tím zajišťuje existenci pozemského lidstva na naší planetě.
Jak tedy již víme, vítr nefouká jen tak, ale jeho činnost je řízena přírodní výkonnou inteligenci. Základní funkcí větru je osvěžovat ovzduší prostřednictvím nevyhnutelné cirkulace vzduchu. Vítr zajišťuje proudění vzduchu a je zároveň nositelem změny počasí. Přináší tichý déšť nebo bouři, přináší ochlazení nebo oteplení a podobně.
My se však podívejme na avizovanou, skrytou funkci větru. Projevuje se zvláště při silných bouřích, hurikánech a orkánech, kterým téměř vždy předchází těžké a dusivé ticho. Atmosféra je nabitá a doslova houstne. A pak začne foukat vítr, přinášející bouři, a spolu s ní hromy a blesky. Často to způsobí hotovou spoušť, a když vše pomine, nastává opět ticho. Ale už ne to těžké a dusivé jako předtím, ale svěží a radostné. Člověk má dojem, jako kdyby se vše osvěžilo a očistilo. Mnohem lépe se nám dýchá a dokonce také viditelnost je lepší.
Toto vše se však děje nejen na fyzické a hmotné úrovni, ale také na úrovni subtilnější. Na úrovni hmotnosti jemnější, kterou sice my našim fyzickým zrakem nevnímáme, ale vnitřně, duševně ji cítíme. Jde o jemnější úroveň, v níž se kolem naší planety zhmotňuje myšlenková energie lidí. Jak totiž víme, žádná energie se neztrácí, a naše myšlení je také energií. Našim myšlením tedy produkujeme určitou energii a ona vytváří kolem naší planety energetické shluky.
Shluky lidské myšlenkové energie můžeme rozdělit na dva základní druhy. Na pozitivní a negativní.
Podívejme se nejprve na shluky negativní lidské myšlenkové energie. Ty se zdržují a hromadí v určitých oblastech kolem naší planety. Vytvářejí těžkou, dusivou, myšlenkově energetickou atmosféru, a negativním způsobem působí zpětně na svět lidský. Negativně působí na lidskou psychiku a myšlenky, které podněcují k opětovnému vytváření negativity.
V případě shluků pozitivní myšlenkové energie je to podobné, avšak její energetické shluky nezatěžují a nepodněcují k špatnému, ale naopak, oblast, kde se soustřeďují povznášejí, prosvětlují a oblažují. Vytvářejí radostnou atmosféru a pozitivním způsobem zpětně ovlivňují k tvorbě pozitivních myšlenek.
No a teď se dostáváme ke kořenu celého problému, protože žel lidé o těchto skutečnostech nevědí, a proto nebdí nad čistotou a ušlechtilostí svého myšlení a svého vnitřního života. Proto vytvářejí obrovské množství negativní myšlenkové energie, která dusí, těží a disharmonizuje jemnohmotné prostředí kolem naší planety. Pokud by se s tím nic nedělo, neustále lidmi plozená myšlenková negativita by nás brzy všech duševně a psychicky udusila. Lidé by se utopili a zadusili v sebou samým vytvořeném oceánu zkažené myšlenkové energie. Lidé by zahynuli v oceánu zla, vytvářeném jejich myšlenkami závisti, chamtivosti, nenávisti, bezohlednosti, egoismu, lži, podvodu, vypočítavosti, neřesti, zvrácenosti a ještě mnohého jiného.
No a právě funkcí větru na jemnější úrovni je rozmetat na kusy tento lidský, myšlenkově energetický hnůj, a alespoň dočasně od něj osvobodit naši planetu, dokud ho lidé opět nevytvoří a nepřivolají zpět. Měli bychom být proto vděčni vědomé inteligenci, ovládající vítr, bouřky, hromy a blesky, protože všude tam kde přicházejí, ničí zároveň lidmi na myšlenkové úrovni vytvořené zlo, a tím zajišťují, aby byla naše planeta ještě vůbec obyvatelnou.
Žel, takto to dnes s námi vypadá, protože nevíme, že naší základní lidskou povinností je udržovat krb svých myšlenek čistý, a tím formovat pouze shluky ušlechtilé a pozitivní myšlenkové energie, které budou náš svět pouze povznášet a povzbuzovat ho k další myšlenkové a vnitřní pozitivitě. K myšlenkové čistotě a ušlechtilosti, abychom v jejich energetickém vlivu konečně vybudovali pozemský ráj. Abychom konečně vybudovali pozemský odlesk království nebeského na zemi.
Místo toho však, v nečistotě vlastního vnitřního života, vytváříme pozemské království amorálnosti, lidské nízkosti, plytkosti a tisícerého zla, nad kterým se převalují jedovaté mračna negativní myšlenkové energie.
A proto, z času na čas, jako milost Páně, přicházejí vítr, bouře, hromy a blesky, aby rozbily a rozehnaly tato jedovaté mračna a dobro, ještě žijící na našem světě, se mohlo alespoň na určitou chvíli zčerstva nadechnout a nemuselo být definitivně zadušeno. Toto je nepoznaná funkce větru, bouře, hromů a blesků. Jejich údery by ale vůbec nemusely být takové prudké a tak často přinášející i fyzické ničení, kdyby lidé více dbali na ušlechtilost vlastního vnitřního života.
Přichází ale doba, v níž Bůh neučiní tak, jako v příběhu z evangelií a neutiší rozbouřené živly. Právě naopak, nejvyšší Inteligence povstane ve vší své moci a přikáže živlům země, aby definitivně a nenávratně rozsápaly shluky negativní myšlenkové energie. A aby tentokrát neušetřily ani těch, kteří tyto shluky vytvářejí a neustále nově přivolávají.
A pak zavládne míru plné ticho a země bude obnovena a panenská, jako nikdy předtím. A tvořit na ní, i v myšlenkách, bude možné už jen dobro. A každý, kdo by chtěl tvořit jinak, opět po starém, bude ihned rozpoznán a vytržen ze země jako plevel ze zahrady, aby se na ní zlo opět nerozmohlo.
Je paradoxní, že člověk chce odhalovat tajemství vesmíru a jiných planet, zatímco prochází absolutně bez pochopení kolem tajemství, které ho obklopují v jeho bezprostřední blízkosti, a které každodenně utvářejí a formují přírodní dění kolem něj. A takto je tomu také s inteligenci větru, o které budeme blíže mluvit.
Abychom ale vůbec pochopili, o čem je vlastně řeč, s vysvětlováním bude třeba začít úplně od začátku.
Existuje Stvořitel, který je nejvyšší Inteligencí. Je Inteligencí stvořitelskou. No a tato, nám nepochopitelná Inteligence, existující od věčnosti do věčnosti, se rozhodla tvořit a vytvořit stvoření. Stvoření, čili obrovský prostor pro život bilionů nejrozličnějších vědomých bytostí.
Nejvyšší Inteligence Boží však nestvořila a nezformovala stvoření sama a bezprostředně, ale stvořila nejdříve nižší druh inteligence. Stvořila inteligenci výkonnou, aby tato, na Boží příkaz a podle jeho Vůle, začala sama vytvářet, formovat a budovat stvoření. No a právě tvůrčí práce výkonné inteligence stojí za vším, co ve stvoření vzniklo a existuje.
Výkonná inteligence zformovala různé úrovně stvoření. I naši hmotnou a materiální úroveň, a to od jejího prvopočátku až do současnosti. Hmotnost univerza formovala z drobných prachových částic, které postupně koncentrovala do větších celků, a z nich vytvářela planety prostřednictvím gravitace.
Výkonná inteligence pak formovala povrch planet, a mezi nimi také naši planetu. Postupně na ní připravovala podmínky pro život tak, jako připravuje rolník půdu pro výsadbu. A když bylo vše připraveno, zasadila přírodní výkonná inteligence do této půdy semena života, o které se starala a směřovala je ve vývoji od nejjednodušších forem života až k těm nejsložitějším. Až nakonec byl přírodní život na naší planetě připraven přijmout semena lidského ducha. A výkonná přírodní inteligence napomáhala i jejich růstu tak, jako se dobrý zahradník stará o rostliny ve své zahradě.
No a lidský rod na úsvitu věků, ve své jednoduchosti a přirozenosti, byl schopen vnímat výkonnou inteligenci, stojící za přírodním děním. Dávní lidé vnímali inteligenci, stojící za správou vod. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou rostlin a stromů. Vnímali přírodní výkonnou inteligenci, stojící za správou živlu ohně, země, větru a tak dále. A této přírodní výkonné inteligenci, stojící za správou různých druhů přírodního dění, dali konkrétní jména a nazvali ji "bohy", i když mnohé dávné civilizace už tušili, že je to jen výkonná síla, stojící ve službách nejvyšší Boží Inteligence.
Mnohým se to bude zdát neuvěřitelné, ale dokonce také v evangeliích se nachází zmínka o tom, že všechno v našem stvoření funguje právě tímto způsobem. Mluví se o tom v příběhu o Ježíši, který se plavil s učedníky v loďce po moři a usnul. Najednou zadul silný vítr a začaly se vzdouvat velké vlny až hrozilo, že se loďka převrátí. Tehdy učedníci přišli za Ježíšem a řekli mu: "Pane, ty si tu spíš a nedbáš, že hyneme". A on vstal, pohrozil větru a moři, a okamžitě zavládlo velké ticho.
Co se stalo? K čemu došlo? Boží Inteligence, jejíž vtělením byl Kristus, dala příkaz výkonné přírodní inteligenci, stojící za správou vodního živlu a větru, a tento příkaz byl okamžitě splněn. Vítr ztichl a moře se uklidnilo. A mimochodem, také Ježíšovo chození po moři bylo podobného druhu.
No a teď, po tomto nezbytném úvodu, se už dostáváme přímo k větru a k jeho, lidským očím neviditelnému a skrytému poslání, které poslušně naplňuje, a tím zajišťuje existenci pozemského lidstva na naší planetě.
Jak tedy již víme, vítr nefouká jen tak, ale jeho činnost je řízena přírodní výkonnou inteligenci. Základní funkcí větru je osvěžovat ovzduší prostřednictvím nevyhnutelné cirkulace vzduchu. Vítr zajišťuje proudění vzduchu a je zároveň nositelem změny počasí. Přináší tichý déšť nebo bouři, přináší ochlazení nebo oteplení a podobně.
My se však podívejme na avizovanou, skrytou funkci větru. Projevuje se zvláště při silných bouřích, hurikánech a orkánech, kterým téměř vždy předchází těžké a dusivé ticho. Atmosféra je nabitá a doslova houstne. A pak začne foukat vítr, přinášející bouři, a spolu s ní hromy a blesky. Často to způsobí hotovou spoušť, a když vše pomine, nastává opět ticho. Ale už ne to těžké a dusivé jako předtím, ale svěží a radostné. Člověk má dojem, jako kdyby se vše osvěžilo a očistilo. Mnohem lépe se nám dýchá a dokonce také viditelnost je lepší.
Toto vše se však děje nejen na fyzické a hmotné úrovni, ale také na úrovni subtilnější. Na úrovni hmotnosti jemnější, kterou sice my našim fyzickým zrakem nevnímáme, ale vnitřně, duševně ji cítíme. Jde o jemnější úroveň, v níž se kolem naší planety zhmotňuje myšlenková energie lidí. Jak totiž víme, žádná energie se neztrácí, a naše myšlení je také energií. Našim myšlením tedy produkujeme určitou energii a ona vytváří kolem naší planety energetické shluky.
Shluky lidské myšlenkové energie můžeme rozdělit na dva základní druhy. Na pozitivní a negativní.
Podívejme se nejprve na shluky negativní lidské myšlenkové energie. Ty se zdržují a hromadí v určitých oblastech kolem naší planety. Vytvářejí těžkou, dusivou, myšlenkově energetickou atmosféru, a negativním způsobem působí zpětně na svět lidský. Negativně působí na lidskou psychiku a myšlenky, které podněcují k opětovnému vytváření negativity.
V případě shluků pozitivní myšlenkové energie je to podobné, avšak její energetické shluky nezatěžují a nepodněcují k špatnému, ale naopak, oblast, kde se soustřeďují povznášejí, prosvětlují a oblažují. Vytvářejí radostnou atmosféru a pozitivním způsobem zpětně ovlivňují k tvorbě pozitivních myšlenek.
No a teď se dostáváme ke kořenu celého problému, protože žel lidé o těchto skutečnostech nevědí, a proto nebdí nad čistotou a ušlechtilostí svého myšlení a svého vnitřního života. Proto vytvářejí obrovské množství negativní myšlenkové energie, která dusí, těží a disharmonizuje jemnohmotné prostředí kolem naší planety. Pokud by se s tím nic nedělo, neustále lidmi plozená myšlenková negativita by nás brzy všech duševně a psychicky udusila. Lidé by se utopili a zadusili v sebou samým vytvořeném oceánu zkažené myšlenkové energie. Lidé by zahynuli v oceánu zla, vytvářeném jejich myšlenkami závisti, chamtivosti, nenávisti, bezohlednosti, egoismu, lži, podvodu, vypočítavosti, neřesti, zvrácenosti a ještě mnohého jiného.
No a právě funkcí větru na jemnější úrovni je rozmetat na kusy tento lidský, myšlenkově energetický hnůj, a alespoň dočasně od něj osvobodit naši planetu, dokud ho lidé opět nevytvoří a nepřivolají zpět. Měli bychom být proto vděčni vědomé inteligenci, ovládající vítr, bouřky, hromy a blesky, protože všude tam kde přicházejí, ničí zároveň lidmi na myšlenkové úrovni vytvořené zlo, a tím zajišťují, aby byla naše planeta ještě vůbec obyvatelnou.
Žel, takto to dnes s námi vypadá, protože nevíme, že naší základní lidskou povinností je udržovat krb svých myšlenek čistý, a tím formovat pouze shluky ušlechtilé a pozitivní myšlenkové energie, které budou náš svět pouze povznášet a povzbuzovat ho k další myšlenkové a vnitřní pozitivitě. K myšlenkové čistotě a ušlechtilosti, abychom v jejich energetickém vlivu konečně vybudovali pozemský ráj. Abychom konečně vybudovali pozemský odlesk království nebeského na zemi.
Místo toho však, v nečistotě vlastního vnitřního života, vytváříme pozemské království amorálnosti, lidské nízkosti, plytkosti a tisícerého zla, nad kterým se převalují jedovaté mračna negativní myšlenkové energie.
A proto, z času na čas, jako milost Páně, přicházejí vítr, bouře, hromy a blesky, aby rozbily a rozehnaly tato jedovaté mračna a dobro, ještě žijící na našem světě, se mohlo alespoň na určitou chvíli zčerstva nadechnout a nemuselo být definitivně zadušeno. Toto je nepoznaná funkce větru, bouře, hromů a blesků. Jejich údery by ale vůbec nemusely být takové prudké a tak často přinášející i fyzické ničení, kdyby lidé více dbali na ušlechtilost vlastního vnitřního života.
Přichází ale doba, v níž Bůh neučiní tak, jako v příběhu z evangelií a neutiší rozbouřené živly. Právě naopak, nejvyšší Inteligence povstane ve vší své moci a přikáže živlům země, aby definitivně a nenávratně rozsápaly shluky negativní myšlenkové energie. A aby tentokrát neušetřily ani těch, kteří tyto shluky vytvářejí a neustále nově přivolávají.
A pak zavládne míru plné ticho a země bude obnovena a panenská, jako nikdy předtím. A tvořit na ní, i v myšlenkách, bude možné už jen dobro. A každý, kdo by chtěl tvořit jinak, opět po starém, bude ihned rozpoznán a vytržen ze země jako plevel ze zahrady, aby se na ní zlo opět nerozmohlo.
Komentáre