Z vlastních zkušeností víme, že v rozhovorech s lidmi o přírodě, o jejích krásách, proměnách čtyř ročních období, si rozumíme. Když se zmíníme o přírodních zákonech, které proměny ročních období řídí, i zde dojdeme k porozumění. Ale co se stane, když rozhovor posuneme do širších a hlubších souvislostí rovněž platných zákonů v životě člověka, v celém vesmíru, ba v celém velikém Stvoření? Začneme narážet na nepochopení, zpochybňování, možná údiv, a také pravděpodobně ihned nedojdeme k porozumění. Stává se to proto, že většina lidí o podobných věcech neuvažovala, možná ani neslyšela, nebo si je nedávala do souvislosti. V takových případech může snad pomoci názorný příklad...
Přírodní zákony známe pod vícero názvy. Jejich pojmenování jsou odvozena od vědecké disciplíny, která o nich pojednává. Ve skutečnosti jde stále o ty samé, jednoduché, ale veliké zákony: fyzikální, přírodní, vesmírné, univerzální nebo Boží, disponující nepředstavitelnou silou.
Ve všech úrovních Stvoření působí a platí stejné přírodní zákony. Jen jejich projev se bude v každé úrovni přirozeně jevit odlišně, protože každá úroveň má vlastní specifika. Odlišný projev může vzbuzovat dojem, že jde o zcela jiné zákony. Z pohledu zdola vzhůru, čím vyšší úroveň, tím jemnější, éteričtější hmota, rychlejší pohyb, jasnější světlo, vyšší teplo atd.
Stejné zákony řídí všechny viditelné i neviditelné energie v celém Stvoření, včetně energií, které vytváří člověk svým chtěním, cítěním, myšlením, řečí i skutky. Věda tyto posledně jmenované lidmi vytvořené energie nebere v úvahu, protože jsou jemnější než energie, s nimiž pracuje už několik staletí v technickém světě, z prostého důvodu. Nedají se přesně změřit přístroji, „hmatatelně“ dokázat rozumu, že existují a utvářejí náš svět. O působení člověkem vytvářených jemných energií, a o jejich podléhání stejným zákonům, proto lidstvo doposud téměř nic neví, což je k jeho velké škodě.
Známe čtyři základní zákony přírody:
Zákon pohybu
Zákon přitažlivosti stejnorodého
Zákon tíže
Zákon zpětného působení
Abychom méně známým názvům zákonů porozuměli, přiblížíme si je skrze názvy, které používá například fyzika. Je potřeba si připomenout, že věda a technika zná a využívá přírodní zákony, ale jejich působení odkrývá postupně, částečně. Zároveň nové, částečné odkrytí definuje jako nové a nové zákony v každém odvětví, čímž se komplikuje chápání jejich prostých, ale velikých účinků.
Pohyb zůstává vždy a všude pohybem. Na tomto pojmu není co měnit.
Zákon přitažlivosti stejnorodého nahradíme pojmy (elektro)magnetická přitažlivost a rezonance.
Zákon tíže – gravitace, zemská přitažlivost.
Zákon zpětného působení – akce – reakce.
Dýchání je zdánlivě samozřejmostí, avšak je mu přísně podřízeno každé lidské i zvířecí tělo, pokud má být udrženo při životě...Působení všech čtyř zákonů si názorně vysvětlíme na velmi jednoduchém a životně důležitém příkladu, jímž je dýchání. Dýchání je zdánlivě samozřejmostí, avšak je mu přísně podřízeno každé lidské i zvířecí tělo, pokud má být udrženo při životě. Dýchat musíme nepřetržitě, i když rozum nad tím nepřemýšlí.
S každým nádechem prochází vzduch nosem, horními cestami dýchacími, skrze průdušnici do hrudního koše, kde opět pozorujeme pohyb, nadzvednutí až do oblasti bránice a břicha. Pokles bránice nutí ke zpětnému pohybu, vytlačení odkysličeného vzduchu ven, k výdechu.
Bez vykonání těchto „zautomatizovaných“ pohybů, téměř nepozorovatelných při zažitém krátkém, povrchním dýchání, není možné dýchat, udržet se při životě.
Druhým zákonem, který se podílí na dýchání, je Zákon přitažlivosti stejnorodého. Každý člověk či zvíře potřebuje dýchat čerstvý vzduch, protože fyzické tělo potřebuje kyslík, rozváděný krví do jednotlivých orgánů. Při výdechu je z těla odváděn nepotřebný oxid uhličitý, důležitý pro rostliny během denního světla. Všimněme si moudrosti přírody, kde v přirozené symbióze nic nepřijde na zmar, pokud do ní necitlivě nezasahuje člověk.
Třetím zákonem, bez něhož by dýchání neprobíhalo, je tíže – lehkost. Hluboký nádech čerstvého vzduchu bohatého na kyslík radostně nadnáší. Když se ale nadechneme těžkého znečištěného vzduchu, je nám náhle tíživě, špatně. Jedovatý vzduch nás v plicích nepříjemně dráždí a tlačí. Kdybychom jej dýchali déle, doslova nás stlačí na zem. Bez poskytnutí rychlé pomoci se udusíme, zemřeme.
Každý náš nádech je akcí, která současně v pohybu zákonitě vyvolává výdech, reakci. Bez nádechu by nemohl následovat výdech, a opačně. Jedno je podmíněné druhým. Což je jasným důkazem spolupůsobení čtvrtého zákona, Zákona zpětného působení.
Abychom se přesvědčili o nutnosti respektovat přírodní zákony, nevyhnutelné i pro dýchání, stačí si z uvedeného příkladu vybrat důležitý moment. Co by se stalo, kdybychom zákony vědomě odmítli respektovat a přestali dýchat? Z uvedeného příkladu vyplývá, že pokud chceme kvalitně žít, musíme respektovat zákonitost v nás. Dýchat okysličený vzduch, abychom byli živí, zdraví a radostní.
Poznat a respektovat přírodní zákony, projevující se ve všem, v nás i kolem nás, je pro lidi a náš společný svět životně důležité. Mělo by být naším prvořadým úkolem vědomě je poznávat, protože neustále ovlivňují jemné energie našeho chtění, cítění, myšlení, řeči i jednání a současně působí v našem těle i v našem světě. Je důležité si uvědomit, že lidské chtění, každý vyslaný citový záchvěv, každá myšlenka, vyslovené slovo či uskutečněný čin nám vrátí nazpět to, co jsme vědomě či i nevědomě vyslali. Magneticky posílený, nabalený stejným, námi vyslaný druh energie. V tom se vždy projeví všechny čtyři uvedené přírodní zákony. Co v životě zasejeme, to budeme po určitém čase zákonitě sklízet!
Poznat a respektovat Boží Vůli – zákony přírody – prospívá člověku na cestách pozemským životem, aby se duchovně rozvíjel a dosáhl jednou vytouženého cíle – duchovního domova. Povýšením vlastní vůle nad Nejvyšší Vůli se v životě dopouštíme mnohých chyb, čímž způsobujeme zbytečné utrpení sobě, svým blízkým, přírodě i celému Stvoření.
A. K.
Komentáre