Každý, koho slova Volání mají zasáhnout, aby jej probudila k pravému životu a odpovídajícím činům, sám o tuto možnost využití své osobnosti kdysi s pokorou prosil, a v nejhlubším rozechvění ducha sliboval vyplnění této prosby.
Je to děj nepochopitelně vážný! Volání ho nevede k náboženskému horlení, sektářskému fanatismu či jednostranným politickým snahám, ale k plnému využití všech lidských kvalit v tom nejčistším smyslu – aby na Zemi zavládl klid, mír, krása, čisté porozumění a vytoužená ušlechtilost ve všem.
Kdo by alespoň částečně vycítil nádherný cíl tohoto Volání a zároveň si uvědomil stupeň vážnosti současného úpadku Země, zatřásl by se hrůzou a zalil by ho studený pot. Poznal by totiž, jak často byl sám svou rouhavou povrchností a plytkostí zájmů rušitelem tohoto míru, přestože byl povinen napomáhat v jeho neustálém a radostném rozvíjení.
Musel by potom vše, čím se po dobu svého duchovního spánku v nevědomosti obklopil jako rušivými překážkami, odhodit od sebe jedním rozhodným aktem své vůle, aby alespoň na poslední chvíli napravil, co ještě napravit lze. Také by už nikdy ze svého duchovního zraku nespustil to jediné, na čem skutečně záleží – bezpodmínečné a pokorné uposlechnutí tohoto Volání, které mu umožňuje stát se užitečným ve službě vyšším duchovním hodnotám na Zemi.
Takovému člověku, pokud se ještě zcela neutopil v otupělosti svého zúženého vnímání života, v požitkářství, hrabivém hromadění peněz či v povrchních mezilidských vztazích, nikdy nemohou být tato slova Volání cizí, lhostejná či těžko pochopitelná, jak by se zpočátku mohlo zdát. Právě naopak – když se v citu rozechvěje a rozpomene, přesně pozná jejich duchovní obsah a neopakovatelný význam pro sebe a ihned se podle nich zařídí ve všech směrech svého dalšího svobodného konání.
Kdo však dokáže toto Volání ještě zaslechnout? Kdo dokáže odvážit na miskách vah svého citu jeho skutečnou vážnost a pochopí, že svým obsahem míří přímo i na jeho osobu – do jeho srdce? Kdo nechá toto Volání proniknout až do nejskrytějších záhybů své duše tak, aby se nezpronevěřil Světlu, ale došel k posvátnému splnění a k vítězství v duchu čisté lidskosti?
Mnoho lidských duchů, žijících dnes v pozemských tělech, smělo v sobě po dobu předchozího vývoje ve hmotnostech rozvinout jedinečné, mnohdy až výjimečné duchovní schopnosti, které v sobě dodnes mají ukryté. Tyto schopnosti však budou při záchraně Země nesmírně chybět, pokud nebudou včasným probuzením urychleně využity.
Světlo vykonalo pro lidi mnoho, nepochopitelně mnoho, aniž by si to kdokoliv z nás zasloužil. To vše byla milost, za kterou měl každý odevzdat sebe a své srdce jako to jediné, co má před Bohem hodnotu. Přitom toto srdce, naplněné vděčností, nemuselo být dokonalé, ale mělo být upřímně a s důvěrou odevzdané v ochranu Boží.
Nyní je řada na člověku, na každém z nás, aby ukázal, kolik z těchto milostí zužitkoval prací na sobě samém a kolik rouhavě promrhal. Každý se musí pohnout kupředu sám! Jen tak se mu mohou objevit na cestě další znamení, aby nezbloudil, ale přesně splnil svou úlohu.
Je třeba v sobě nechat rozhořet vroucí touhu ducha v modlitbě k Bohu, aby nás přivedl tam, kde máme stát podle Jeho Vůle. A to i navzdory naší současné vlažnosti či vzdorovitosti. Prosme o to a neoblomně věřme v naplnění této důležité prosby, neboť sám se člověk lehko zamotá a ztratí své bytí. Jen tehdy obstojí a může se skutečně posunout dále na místo svého pravého určení. Rozum na to nikdy stačit nebude! Spoléhat se na rozum v těchto záležitostech znamená přidat se na stranu poražených.
Cesta byla každému ukázána kdysi Ježíšem a později Poselstvím Grálu, nehledě na velký počet Božích služebníků, kterým lidská zloba v jednotlivých vývojových etapách života na Zemi vždy zkřížila cestu ke splnění jejich poslání. Každý, kdo po ní kráčí ze všech sil a hledá každý den, každou hodinu spojení svého srdce se Světlem, může se ještě stále, i v dnešní době hrozného úpadku, dopracovat k naplnění své služby a může pomoci celé Zemi povznést se ke kráse a vyšší dokonalosti.
To je nejvyšší vyznamenání a naplnění pro člověka, který se kvůli tomu směl v této době na Zem narodit! V ničem jiném nikdy nenajde skutečné naplnění, protože všechno ostatní je druhořadé.
Tato možnost duchovního splnění je vzhledem k velkému úpadku, ba dokonce nepřátelství lidstva vůči Světlu, obrovskou milostí, kterou nikdy zcela nepochopíme. Avšak dlouho už nemusí tato milost trvat a ochranná ruka, která nad lidstvem stále bdí, může být každou chvíli stažena! Co potom bude se Zemí? Co bude s milióny ztracených duší, tápajících v temnotách, jejichž hrozné neštěstí bude připsáno na vrub úpadku každého, kdo se měl v této době probudit a spolu s ostatními věrně splnit – ale místo toho nadále spal, staraje se jen o zaopatřování svého osobního života? Popisovat hrůzu, která vyplývá z nesplnění duchovní úlohy člověka na Zemi v tomto čase, nemá smysl, ač by to mnohými jistě otřáslo. Strach však nemá být pohnutkou k přehodnocení života a nemá nahrazovat to jediné, na čem záleží – dobrovolnou a svobodnou ochotu usilovat ke Světlu ve splnění své služby, s vědomím dobra, které tím vzniká pro blaho celého Stvoření.
Navzdory naléhavosti Volání ze Světla, které má vzburcovat k činu všechny připravované lidi v této době, je předem vyloučeno, aby byl někdo škemravě dožadován o milostivé naslouchání. Stále je třeba pamatovat na skutečnost, že Bůh nepotřebuje lidi a nikdy je nepotřeboval, ale lidé potřebují Jeho pro svou vlastní záchranu a blaženost. O konečném vítězství mezi dobrem a zlem je od počátku rozhodnuto. Na tom nelze nic měnit. Otázkou je tedy jen jedna jediná věc: na kterou stranu se postavíme svým osudovým rozhodnutím a jaká bude na Zemi podle toho míra trosek po pádu všeho starého.
Komentáre