Nejsou však jen dobrou radou, skrze niž Bůh prosí lidi o přízeň, aby Jej našli a nakonec se zachránili, ale jsou příkazem a neústupným požadavkem, který musí být splněn, aby člověk nadále nebyl rušitelem harmonie na Zemi skrze svoji zmatenost a nevědomost, a neubližoval tak nadále svému okolí.
Co ale znamená skutečně hledat Království nebeské? Znamená to, že člověk má usilovat uniknout z reality nelítostného hmotného světa do světa duchovního, kde je všechno dokonalé, jednoduché a krásné? Nebo že má zkoumat záhrobní úrovně při různých spiritistických sezeních, modlitbách či meditacích, aby se k nim takto sám dopracoval a slunil se v jejich nádheře?
Zklamal by se každý, kdo by chtěl chápat požadavek hledání Království nebeského takto omezeně! Ani jedna z těchto možností není správná, protože člověk ani v jednom případě z nich současně neslouží Bohu a Jeho Vůli, ale vždy jen a jen svému přání mít se lépe a příjemněji.
Požadavek hledat Království nebeské a jeho Spravedlnost znamená: Hledejte nejprve Vůli Boží a její dokonalou Spravedlnost, abyste ji pak mohli už zde na Zemi vyjádřit v tisícerých formách svého ryze praktického konání!
Když člověk nalezne Vůli Boží a osvojí si ji, potom vždy bude chtít formováním vytvářet jen krásu, aniž by k tomu musel být ještě nabádán, protože v ničem jiném nenajde vytoužené naplnění svého ducha. Potom se také život na Zemi stane nádherným odleskem Království nebeského – tak, jak to již dávno mohlo a mělo být!
Vlastní pocit oblažení a pokoje však v tomto směru není ani při správném úsilí člověka ihned a každopádně zaručen! Ba právě naopak, člověk začne být pro svoji nabývající čistotu a s tím spojenou vnitřní lehkost vystaven úkladům podrážděného temna ještě více a často dožije se i nactiutrhání od lidí, a to i těch nejbližších, protože nezapadne do mozaiky jejich osobních představ o smyslu života. Toto všechno bude nucen překonávat kromě výšky svého duchovního nadhledu a šlechetnosti srdce právě neskonalou námahou a sebezapřením, tedy pravým opakem toho, co mnozí očekávají od vřazení se do Vůle Boží.
Když člověk začne poznávat Vůli Boží, měl by pamatovat na to, že rozhodující není „co“ bude potom předmětem jeho každodenní práce, čím se dále zabývat, aby naplnil onu Vůli, ale „jak“ to bude činit. Výstižněji řečeno, není potřebné, aby člověk, hledající naplnění Boží Vůle, začal si vymýšlet nové druhy činností svého působení, ale hlavně aby našel způsob správného vykonávání těch činností, které už vykonává. Mnohé lidské činnosti je tedy potřebné jen přivést ke znovuzrození v jejich obsahu. Tím budou pak sloužit správně Boží Vůli tak, jak to je od samého začátku chtěno.
Na to je třeba přísně dbát, protože pokud člověk nenalezne čisté splňování v tom, čím se již zabývá, a začne k tomu hledat další způsoby svého uplatnění, vystavuje se riziku pádu ve chvíli, kdy se cítí být nejvíce prodchnut množstvím milostí Světla. Pokorná prosba o ochranu Světla v tomto směru, která má být perlou každé modlitby citu, může být v tomto případě zároveň i záchrannou kotvou, která člověku nedovolí vydat se nepřipravenému na rozbouřené moře mnohých současných pozemských nebezpečí.
Jen když člověk najde naplnění v tom, co právě vykonává pro svůj život, potom může krok za krokem hledat nové cesty ve službě vyšším cílům. Bude postupně prožívat všechny mezistupně svého vzestupu bez přeskakování a nic mu nebude chybět pro splnění smyslu svého života.
Hledání Království nebeského nemá příliš společného s náboženskými záležitostmi, ba v mnohém je od těchto úplně vzdálené! Spíše jej je možno spojovat na prvním místě s celkovým povznesením úrovně života na Zemi, a to ve všech směrech lidských zájmů a činností.
Postupné očišťování Země od všeho nízkého a tíživého by mělo přinášet stále více možností hledat pravou podobu života podle Boží Vůle. Připravujme v sobě půdu pro toto „nové“, abychom nezůstali v hodině splňování právem nepovšimnuti.
Komentáre