Vylití Síly Ducha – Den nepochopitelné milosti

Stvoření, jehož součástí je i naše planeta, přetrvává jen díky stálému přílivu životní energie, pramenící přímo z Prazdroje všeho živého – ze samotného Boha. Bez tohoto přílivu by musela zaniknout a nemohla by poskytovat možnost milostivého rozvoje lidí ve hmotnostech. Obrazně řečeno „vyschla by“, podobně jako vysychá na stromě jablko, jemuž byl narušením stopky zastaven příliv životní síly ze stromu. Takové jablko potom spadne na zem do trávy a hnije. Jistě, je v něm síla, z níž může vyrůst nový stromek, ale není možné jej použít na prostřený sváteční stůl k občerstvení.

Síla Boží, o níž je řeč, přichází k Zemi neustále a lze z ní čerpat nepřetržitě. Avšak v právě se blížícím čase, tedy každoročně vždy den před koncem května, dochází k jejímu nejvyššímu přílivu do Stvoření. Její následné proudění do Stvoření během roku a její dostupnost v každé době je až přirozeným následkem tohoto zmíněného milostiplného aktu Boží Vůle.

Přijmout tuto Sílu v mimořádném okamžiku vlévání do Stvoření den před koncem května je možné člověku jen tehdy, je-li osvobozen od nízkých myšlenek a pocitů, dokáže-li svoji duši otevřít v tiché posvátnosti a pokoře vstříc všemu dobrému, podporujícímu, pomáhajícímu. Kdo se takto otevře, přijme pro sebe tolik, že se bude radovat pln nadšení nad krásou života. Jeho vědomí bude vysoko povzneseno do sfér duchovního bytí a on začne skutečně žít. Podobně, jako tomu bylo v případě Ježíšových učedníků čtyřicátý den po Jeho odchodu, bude takový člověk prozářen nadšením a spojí se s jedinečnými schopnostmi různého druhu, které potřebuje k plnohodnotnému životu. Lidé v jeho okolí na něm poznají úžasný zázrak života – skutečné duchovní proměnění, obrácení se ke Světlu.

Kdo se nedokáže otevřít, toho účinky Síly Ducha minou a on bude prázdný, i kdyby se zdál být naplněn po okraj duše. Především je potřeba dbát, aby si každý hleděl uchovat čistotu a nevinnost duše, aby o Sílu prosil v pokoře, ne v tiché požadovačnosti a ve stavu křečovitého úsilí. Vznešená Síla Ducha obchází toho, kdo ji chce přijmout křečovitým úsilím pro sebe a sobecky o ni žádá, ale vstupuje do srdce každého, kdo svobodně o ni prosí, aby s ní směl sloužit Životu, přestože i z posledních tělesných sil. V tomto smyslu se naplňují následující slova Ježíšových blahoslavenství: Blažení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou... Blahoslavení tiší, neboť oni zdědí zemi...

Duchovní pomocníci stojí u každého, kdo je dobré vůle. Nabádají ho k tiché posvátnosti a nejvyššímu možnému využití nastávajícího období. Jsou naplněni citem oblažení, když člověk procitne a pochopí, ale zmocňuje se jich úzkost a strach nad osudem lidského pokolení, když jde dále životem tupě, bez vycítění vznešenosti Boží milosti.

V Síle Ducha je obsaženo tiché, avšak mocné volání každého hledajícího ke službě vznešeným ideálům dobra. Toto volání letí Stvořením i dnes. Avšak kdo ho slyší? Kdo uposlechne jeho osudově vážný tón?

V Síle Ducha je obsažena Boží Láska, Čistota i Spravedlnost. Proto je možné právem říci, že se nacházíme v jedinečném období roku pro zachování celého Stvoření.

Míra našeho otevření se a pravé pokory bude zanedlouho poznatelná podle ovoce, které budeme následně přinášet v každodenním životě. Kéž se nemusí nikdo za plody svého životního úsilí stydět.