Jak dále?


Následující řádky si kladou za cíl přinést nové hodnotné myšlenky, které by přivodily obrat lidí k hodnotám všeobecného dobra ve společnosti, protože každá společnost už tyto myšlenky dávno přijala do svého středu prostřednictvím osvícených jednotlivců minulých staletí i prostřednictvím čestných životů prostých předků. Je však potřebné, ba přímo nutné, některé z těchto myšlenek nechat před sebou znovu ožít a připomenout si je v době současné krize – krize, která se jeví navenek jako krize hospodářská, ale která je ve skutečnosti krizí vymírajících hodnot lidskosti a lásky, projevující se momentálně v oblasti hospodářství a materiální kvality života.

Jak tedy dále ven z této situace a jak je možné dostat se k lepšímu životu? Máme hledat jednotu politického a náboženského vyznání? Máme hledat shodu v tom, zda je lepší demokracie než království? A nakonec, zaručila by nám jednota příslušnosti k určitému společenskému seskupení skutečně mír, když vidíme, že nejednou právě lidé stejné příslušnosti se nesnášejí?

Odpověď na tuto otázku není možné konkrétně zodpovědět jednou větou, protože vzestup společnosti je proces plně závislý na zvládnutí vícera faktorů z oblasti rodinné výchovy, školství, zdravotnictví, ekonomiky, hospodářství atd. Je však možné principiálně zvládnout některé důležité úlohy už dnes, a tak se propracovat alespoň pomalu k lepšímu stavu společnosti. Jednou z nich je:

Znovunalezení moudrého vedení státu

Při hledání všeobecného dobra klademe důraz na systém společenského uspořádání v tom smyslu, zda je dobrá demokracie nebo totalita apod. Tyto úvahy vytvářejí mnoho zajímavých teorií pro laiky i akademické kruhy a jsou poznačené zkušeností předcházejících vývojových etap národů. Mají však vzdor své zajímavosti jeden charakteristický rys, a sice, že jsou prakticky nepoužitelné, protože společnost nevytváří systém společenského zřízení, ale především jednotlivá živá lidská bytost. Bytost, která má svobodnou vůli a díky ní může i v nevhodně nastaveném systému zachovávat kritéria lidskosti, jestliže je mravně zralá, zatímco může i v nejlépe nastaveném systému páchat bezpráví a zneužívat svobodu, když jí chybí moudré vedení.

Řešení otázky uspořádání a vedení státu není přitom složité. Spočívá v pochopení zcela přirozené skutečnosti, že každý stát má ve svém středu, ve svém srdci, jednotlivce, kteří jsou duchovně, morálně a intelektuálně nejvyspělejší částí obyvatelstva.

Tito jednotlivci pocházejí z různých vrstev společnosti, jsou různého temperamentu a mají rozmanitý projev, avšak jsou svým životem zárukou mravní čistoty, charakternosti, a tedy zachování společnosti. Je v nich přirozeně zakotvená schopnost vést stát přímo nebo zprostředkovaně právě skrze tyto vlastnosti, a to bez toho, aby si své postavení vyzískávali uměle, například penězi či reklamou, tak jako to známe u současných osobností.

Je však nutné pochopit, že k rozpoznání jednotlivců, majících výše uvedenou zralost, kteří se musí v každém státě nacházet, není nikdy dostačující jejich samotné vzdělání v oblasti politologie či historie, jak se možná očekává, ale především je u nich potřebná čistota cítění a zralost ducha. Tedy je potřebné oživení toho, co zatím v nás nejvíc zaostává, přestože každý může a má v sobě schopnosti duchovního druhu oživit.

Lidé mohou vytvářet teorie ideálního uspořádání státu, avšak nic to neprospěje, když nenajdou zralostí nejsilnější část jedinců ve svém středu. Tito nebudou vůči sobě nikdy přechovávat nevraživost, i navzdory rozdílnosti názorů, která je přirozená, protože svá slova dovedou naplnit tím nejcennějším – tvořivou a budující silou lásky, vyplývající z přirozené zralosti ducha. Silou, která spojuje srdce, i když mysli se rozcházejí; silou, která zahalí slova tichou mocí pomáhajícího duchovního působení dříve, než jsou vyslovena, a dá jim léčivou moc vytvářet trvalé hodnoty. V ní, v této síle, je zakotveno tolik dobra, že každá názorová rozdílnost se v duchu tvořivosti vždy stává jen pramenem tvořivé inspirace a požehnání, motivujícího k ještě hodnotnějším cílům, nikdy však není příčinou rozkolu.

Tvořivá a budující síla lásky dává dokonce i rozhodné přísnosti korunu ušlechtilosti a činí z ní královskou vlastnost, ne lidskou hrubost, maskující se do královského šatu. Ona pomáhá mužům zachvívat se správně a čistě podle Pravzoru rytířství a ženám podle Pravzoru čistého půvabného ženství, vytvářejíc tak krásné doplnění.

Kromě čistoty charakteru, který lze nalézt u nejzralejší části obyvatelstva, je možné zralost rozpoznat i podle hodnot, které tato část za každých okolností podporuje a snaží se uplatňovat.

1. Především je to vedení k poznání zodpovědnosti člověka za skutky, které činí.

Nepřipouští se nevšímavost k nepravostem, stejně jako se nepřipouští hrubost či ponižování těch, kteří se nepravosti dopouštějí. Podstatou všeho je výchova a pomoc ve smyslu lidskosti. Nepravost je rozpoznána vždy, avšak ne skrze pocity, ale kritériem moudrosti, která říká, že právo jednoho člověka končí tam, kde začíná právo jiného člověka.

Poznání zodpovědnosti také vyplývá z respektování Boha a kritérií harmonického soužití lidí, nazývaných také jako Desatero Božích přikázání. Bůh však není vnímán v omezeném smyslu církevního vyznání víry, ale je chápán jako zdroj bytí.

Součástí vedení k poznání zodpovědnosti je navázání na myšlenky společenských mravních autorit, žijících v jednotlivých státech, není možné jejich zapírání či ignorování, jak to vidíme v chování mnohých současných osobností.

2. Následně je to vedení k co největší samostatnosti národa ve vztahu k jiným národům.

Toto vedení k samostatnosti je zabezpečeno postupným uplatňováním přirozeného soužití člověka v obci. Obec má být po rodině největší jednotkou společenského života, kde se má rozvíjet poznávání a využívání půdy a možností zdravého života, které znali naši předkové. Samostatnost obcí v základních věcech pomůže lidem nejen přežívat, ale upevní jejich cit sounáležitosti a vzájemné lásky. Způsob současného života, v němž je obec často plně závislá na přísunu potravin ze zahraničí, bude s největší pravděpodobností nepřípustná.

Současně bude s povznášením národa a jeho tradic plně respektována jedinečnost a odlišnost jiných národů v jejich projevu.

3. Lidé budou přiváděni k oživení úcty k přírodě jakožto živému, nenahraditelnému celku.

V současnosti je příroda chápána v lepším případě jako zdroj obživy a místo relaxu. Příroda však bude všeobecně poznávána jako následek působení neviditelných sil a energií, které jsou v ní činné a podílejí se na jejím utváření. Bez poznání přírody v tomto smyslu by vzestup společnosti nemohl nastat, protože lidem by chyběl nutný mezistupeň v chápání jejich úlohy na Zemi.

Toto jsou základní body, podle nichž lze poznávat pravé pomocníky společnosti v této době. Je nutné začít se zamýšlet nad budoucností společnosti nejen rozumem bez citu, ale právě citem, jemuž rozum poslouží jako nástroj a sluha.

Komentáre

Mária napísal(a)…
Tento komentár bol odstránený autorom.
Mária napísal(a)…
"Desatero Božích přikázání"

je v princípe univerzálna diagnóza jedinca a teda celých generácií spoločnosti.

Napr.
1. nebudeš mať iného Boha.

A REALITA? človek je dnes za hrob verný(=úpísaný) tomuto, no zajtra už nie; a keď chce niečo iné, poprie bez mihnutia oka všetko predtým. Teda bežný človek nevedome(=automaticky) mení vieru podľa jeho okamžitých túžob, žiadostí a vášní. Slovo "BOH" mení tvar, význam, zameranie, hodnotu a pod. Je to vo viac ako 98% života prázdna ilúzia a domýšľavosť.

2. nepreriekneš krivého svedectva.

A REALITA? tu asi netreba nič dodávať. samo-vysvetľujúce.

--
Dokáže niekto žiť podľa 10 prikázaní? Áno, ten kto je vnútorne silný. Je zjednotený s pravdou, vnútornou pravdou. *OPRAVY preklepov.