Obhájení čistoty a cti

Člověk, jehož cit není zcela potlačen, prožívá přirozenou potřebu zachovat své myšlení povznesené. Cítí vnitřní potřebu být ušlechtilým člověkem, který sdílí díky své zralosti důvěru okolí a je pro všechny oporou.

Jak je ale možné zachovat si trvale stav povznesení nad nízkostí? Jak být mravně čistým a hodnotným?

Když jsem si poprvé v období svého mládí položil tuto otázku, vzpomněl jsem si na několik velmi cenných duchovních moudrostí. Tyto mi vždy pomohly najít posilu v duši a stabilitu. Především jsem myslel na nutnost neubližovat jiným pro splnění svých přání, ale také jsem myslel na potřebu udržení krbu svých myšlenek v čistotě.

Žel, opakování těchto myšlenek se mi stalo postupně stále mělčím zvykem a jejich síla se vytratila. Dokonce jsem po čase při pomyšlení na tyto myšlenky necítil již žádné citové rozechvění. Staly se pro mne jen prázdným zvukem. Podobně to skončilo i s jinými hodnotnými myšlenkami, které jsem načerpával převážně z křesťanské výchovy, k níž jsem byl od dětství veden.

Stál jsem před svými nedostatky a slabostmi a opět si kladl otázku: „Jak je možné jít správně kupředu a být povzneseným a čistým člověkem?“

Když jsem byl bezradný a moji duši svírala úzkost, byl mi vnuknut následovný nápad – začni konat skutky, které budou jiné chránit před tím, co tebe samotného tíží.

V tom okamžiku vstoupila do mé duše radost a „hned“ jsem také začal tak činit, chopě se první příležitosti. Šel jsem kolem novinového stánku tak jako vždy, a v tom mi pohled utkvěl na časopise, který zobrazoval obnažená těla. Sebral jsem odvahu, klidně jsem se zastavil u okénka a zeptal se prodavačky, proč nabízí lidem uvedený časopis, když tělesnost bez vroucí lásky vede k neštěstí. Brání mladým lidem poznávat pravé naplnění v partnerském vztahu.

Rozhovor trval asi pět minut a prodavačka byla natolik zaskočená reakcí muže, od nějž by čekala reakci spíše opačnou, že se zahanbeně sotva bránila, obhajujíc svůj postoj. Nakonec však k mému překvapení sama přiznala, že časopis neprodává z přesvědčení, ale z nařízení majitele stánku, a také zmínila, že by ho dala nejraději pryč. A to nakonec udělala s velkou radostí, přestože nevěděla, zda ji to nebude stát místo. Stačilo jen, aby pochopila, že jsem neapeloval na ni, jako na člověka, ale na její lhostejnost. Vždyť právě ona – žena by měla chránit svým přístupem děti a mladé lidi před mravním upadáním v období dospívání a nezralosti, ne aby sama byla tichým průplavem takových pokušení, které přinášejí pád.

Tedy podpořil jsem v ní to dobré bez niterného opovržení a díky tomu už pro nic špatného nezůstal prostor ke vzmožení.

Povzbuzen tímto prožitím pokračoval jsem dále ve svém šíření dobra a oslovoval prodavačky také v dalších novinových stáncích a benzínových stanicích. Vždy, když jsem se slušně, avšak rozhodně postavil za podporu čistoty, jako by se ve mně posilovala vlastní čistota a pravá láska, která mi pomáhala před sebou samým stát čistě. Prožíval jsem něco nádherného. Bylo to právě to naplnění, které jsem při samotném dobrém chtění, nepodloženém skutečným úsilím o dobro, nikdy dlouhodobě nenašel.

Po čase jsem cítil, že mnohé, s čím jsem niterně do té doby bojoval jako s devítihlavým drakem, se jednoduše ztratilo z mého života. A to bez vědomé myšlenky na to, že mám na sobě pracovat. Jako by moje štěstí vzniklo až následkem snahy chtít přinést štěstí někomu jinému. V tomto případě zcela neznámému člověku.

Od té doby vždy radím všem lidem dobré vůle, aby se při snaze jít kupředu nesnažili bojovat se zlem, které v sobě možná mají, ale aby se naplno zaměřili na šíření dobrého. Vždyť co jiného je zlo, než dobro, které nenašlo svoji svobodu a křídla pro volný rozlet ke Světlu? Člověk, který podporuje dobro v jiných, je přirozeně motivován stát se také před sebou takovým, za jakého jej považují jiní, například ti, kteří v něm vidí vzor.

Potom jsem pochopil, že čistotu je možné podpořit i na dálku tichou přímluvou nebo vědomou a pokornou modlitbou. To všechno jsou pomoci, které zpětně pomáhají tomu, kdo se snaží pomáhat jinému.

Mnoho posily na cestách.