Zákony přírody

Z vlastních zkušeností víme, že v běžných rozhovorech na téma o přírodě, jejích krásách, viditelných proměnách a čtyřech ročních obdobích si s lidmi docela dobře vzájemně rozumíme jako rovnocenně informovaní partneři. Pokud rozhovor rozvíjíme dále, zajdeme trochu hlouběji a zkusíme hovořit o přírodních zákonech, které přeměny v přírodě řídí, také i zde většinou dojdeme k porozumění a společné řeči. Co se však stane, když zkusíme hovor posunout do ještě širších souvislostí stejně platných zákonů v přírodě, v životě člověka, ve vesmíru, ba v celém Stvoření? Tu již častěji narazíme na nepochopení, zpochybňování, dokonce až údiv spolubesedujícího, a buďto dojdeme či také nedojdeme ke vzájemnému pochopení a porozumění.

Stává se to proto, že většina lidí o podobných věcech možná nikdy neslyšela a ani si je nedávala ve svém uvažování do souvislosti. Z uvedených důvodů proto nechápe, že toto je skutečně možné, platné, a také to platilo vždy. Zde mnohdy pomůže však jen několik názorných příkladů k lepšímu pochopení podávaného, abychom i takto ukázali, jak přírodní zákony pracují.

Přírodní zákony známe pod vícero názvy, což rovněž může vést k nedorozumění. Připomeňme si jejich nejčastější pojmenování: vesmírné zákony, universální zákony, fyzikální zákony, anebo Boží zákony. Ve skutečnosti jde vždy o ty samé, ve svojí podstatě velmi prostě účinkující zákony. Jejich rozdílná pojmenování jsou odvozena od nauky či vědeckého oboru, jež o nich pojednávají.

V našem podání jsou nám blízké výrazy přírodní zákony nebo také i zákony vesmírné, které jsou ve skutečnosti věřícími lidmi často zmiňovanou, avšak vědecky nepoznávanou Boží vůlí, Stvořitelem vetkanou do jeho díla od počátku vzniku Stvoření. Ve všech úrovních celého Stvoření přírodní zákony platí věčně. Stejně tak i v pozdějším Stvoření, v němž se nacházíme, a budou platit stále, dokud bude Stvoření Stvořením. Tyto zákony řídí, usměrňují všechny viditelné i neviditelné energie, včetně těch, které člověk vytváří svým chtěním, cítěním, myšlením, řečí a skutky.

Věda tyto jmenované, lidmi vytvářené energie doposud nebere v úvahu, protože jsou jemnější než ty, se kterými již několik staletí pracuje, a to z jednoduchého důvodu – protože je nemůže změřit a rozumem dokázat. O tvoření a působení těchto jemných energií, a především o jejich podléhání stejným zákonům, proto lidstvo doposud téměř nic neví, což je k jeho vlastní škodě.

Známe čtyři zákony přírody:

Zákon pohybu

Zákon přitažlivosti stejnorodého

Zákon tíže

Zákon zpětného působení

Abychom uvedeným zákonům, respektive méně známým názvům těchto zákonů, lépe porozuměli, pomůžeme si názvy, které používá fyzika, s níž se setkáváme jako s vyučovacím předmětem ve školách.

Pohyb zůstává vždy pohybem. Na tomto pojmu nelze nic měnit.

Zákon přitažlivosti stejnorodého si můžeme představit jako magnetickou přitažlivost a rezonanci.

Zákon tíže jako gravitaci, zemskou přitažlivost.

Zákon zpětného působení jako akci a reakci.

Dnes si působení všech čtyřech zákonů názorně vysvětlíme na životně důležitém příkladu, jakým je dýchání. Dýchání je podřízeno každé živé lidské, ale i zvířecí tělo (v našem případě suchozemských druhů), i když rozum se tím vědomě nezabývá.

Začneme pohybem. Při nádechu musí vzduch projít nejprve nosem a horními dýchacími cestami, kde si můžeme všimnout jemného rozšíření nosních chřípí. Dále vzduch přechází do hrudního koše, sídla dolních dýchacích cest. Také zde můžeme pozorovat pohyb - jemné nazdvihnutí až do oblasti bránice a břicha. Následné stlačení, poklesem bránice, nutí ke zpětnému pohybu a vytlačení použitého vzduchu ven, k výdechu. Bez vykonávání těchto pohybů, často nezpozorovatelných při zažitém povrchním, krátkém nádechu a výdechu, není možné dýchání, tedy ani žádný nádech, ani následný výdech, jež jsou důležité k udržení života.

Druhým zákonem, který se podílí na dýchání, je zákon přitažlivosti stejnorodého. Každý člověk či zvíře dýchá vzduch, protože fyzické tělo potřebuje kyslík, který je krví rozváděn do všech buněk a orgánů těla. Krev pomocí dýchacích orgánů magneticky přitahuje kyslík ze vzduchu, aby mohla bez přestání oživovat a zásobovat kyslíkem buňky a orgány těla. Zároveň je z těla pomocí výdechu odváděn nepotřebný oxid uhličitý, jenž je důležitý pro dýchání rostlin v denní době. Zde si můžeme všimnout moudrosti v přírodě, kde v přirozené symbióze nevychází nic nazmar, pokud tedy do ní člověk necitlivě nezasáhne.

Třetím zákonem, bez něhož by dýchání nebylo, je zákon tíže. Když se nadechneme čistého, čerstvého a voňavého vzduchu plného kyslíku, tak nás až nadnáší a je nám příjemně, radostně. Když se ale nadechneme těžkého, nebo i chemicky znečištěného vzduchu, je nám najednou těžko, zle. Dusíme se, těžko a namáhavě dýcháme, i kašleme, protože jedovatý vzduch nás v plicích tlačí. Budeme-li jej dýchat déle, doslova nás stlačí dolů, povalí na zem, a bez poskytnutí první pomoci zemřeme.

Dále je tu čtvrtý zákon, zákon zpětného působení, nám již známý pod názvem akce-reakce. Každý náš nádech je akcí, která současně v pohybu, rezonanci s kyslíkem z čistého lehkého vzduchu, zákonitě vyvolává také výdech, reakci. Bez nádechu by tedy nemohl následovat výdech, což platí také opačně. Bez výdechu nemohl by následovat nádech. Jedno podmiňuje druhé.

Abychom se přesvědčili o nutnosti respektování přírodních zákonů, nevyhnutelných také pro dýchání, stačí si z uvedeného příkladu vybrat moment, který nastane, když zákony vědomě odmítneme respektovat a přestaneme dýchat. I bez praktické zkoušky je nám ihned jasné, že tato akce následně vyvolá adekvátní reakci, zadušení. To samé se stane, když bychom se úmyslně nadýchali nedýchatelné směsi vzduchu. Opět bez včasné pomoci zemřeme. Z uvedeného jasně vyplývá, že pokud chceme kvalitně žít, musíme respektovat zákonitosti okolo nás i v nás a dýchat zdravý, okysličený vzduch, aby nám byl prospěšný, abychom byli zdraví a spokojení.

Poznání a respektování uvedených přírodních zákonů, projevujících se ve všem, je pro lidi životně důležité. Mělo by být proto naší prvořadou úlohou jejich vědomé poznání a respektování, protože řídí také úplně stejně i pozemským očím neviditelné energie našeho chtění, cítění, myšlení, řeči i konání, a současně všechny děje v našem světě. To stručně řečeno znamená, že každé naše chtění, každý citový záchvěv, každá naše myšlenka, řečené slovo či vykonaný skutek k nám vždy po určitém čase, který pro nás dozrál, vrátí jen to, co jsme vědomě či nevědomě vyslali, magneticky nabalené stejným druhem, v čemž se vždy projevují všechny čtyři uvedené zákony.

Celé naše dnešní vyprávění ukončíme a shrneme známým výrokem: Co v životě zasejeme, to budeme po kratším či delším čase zákonitě sklízet!

Důsledné poznání a respektování Boží vůle, či jinak řečeno zákonů přírody, je člověku vždy jedině ku prospěchu na cestě jeho pozemským životem, aby se mohl rozvíjet správným, chtěným směrem a dosáhl svého vytouženého cíle – svého duchovního domova. Neznalostí nebo odmítáním účinků vyšší síly v našem životě děláme zbytečné chyby, jimiž způsobujeme utrpení sobě, svým blízkým, a v neposlední řadě i přírodě samotné.