Zdraví za každou cenu?


Moje otázka se týká zdraví a toho, jak zdraví dosáhnout. Metoda, kterou zmíním sice funguje, ale je správné něco takového druhým radit?

„Naše slovo má velikou moc! Formy, jež z něj vznikají, ovlivňují naše energetické - astrální tělo. Jakákoliv změna na astrálním těle znamená dříve či později změnu i na těle fyzickém. Slovo tedy dokáže naše energetické (astrální) tělo posílit, a přivodit tak uzdravovací proces, nebo jej negací poškodit a přivodit nemoc! Jak tedy využít tato tak známá fakta k našemu zdraví?

Přichází-li na nás nějaké oslabení, je třeba nahlas si říci: Jsem zdravý, jsem zdravý, jsem zdravý. Slova vyslovená s oním obrazem zdravosti vyvolají ihned reakci na astrálním těle a podpoří ozdravění.

Máme tedy vy svých myšlenkách a slovech schopnost pracovat s pozitivními silami. Máme je tedy využívat takovýmto způsob k našemu uzdravení?“

Odpověď:

Způsob, který text popisuje, je v podstatě dobře míněný. Působí však sugestivně, tedy ignoruje to nejpodstatnější: plně vědomé pochopení toho, proč člověk onemocněl. Tedy pochopení, že spolu s uzdravením je potřebné změnit příčinu, která onemocnění přivodila. K těmto příčinám můžeme přiřadit celou řadu jevů, kupříkladu stravování, celkovou životosprávu, hygienické návyky, životní styl (psychické nebo fyzické přepětí), myšlenkové naladění. Je samozřejmé, že zmíněné jevy příčin jsou často pro člověka velmi zažitými, a tedy si je on sám ani neuvědomuje. Nemoc je tedy možností zastavit se a zamyslet se nad vhodností a nevhodností všech svých návyků. Pochopení příčiny nemoci je tedy v určitém smyslu i kritériem zdraví. Jestliže se člověk uzdraví a přitom nepochopí, proč onemocněl, ztrácí nemoc svůj přínos v umožnění člověku zamyslet se nad svým způsobem života a s velkou pravděpodobností se bude muset vrátit později, možná ještě ve větší závažnosti.

Samozřejmě je každý případ onemocnění člověka potřeba hodnotit individuálně. Pokud nemá dojít k zavádění, nemůžeme se nikdy pustit do šablonovitého posuzování v tom, co který člověk má za chybné návyky, jestliže trpí tou či onou nemocí. V tomto směru je ve Stvoření vše velmi živé a individualita každého člověka v této živosti sehrává velkou roli.

Ale zpět! Lepší než třikrát vyslovit onen pojem je třikrát silnější se naladit na proud síly Stvoření beze slov. Slova „jsem zdravý“ navíc často posilují ego člověka, protože říkají „JÁ jsem zdravý“, a člověk se tím stále soustředí jen na sebe samého. V tomto směru je mnohem přínosnější naladit se na slova: „Prosím o to, abych směl být opětně zdravým“.

Aby byl člověk skutečně, tedy nejen zevně, ale především ve svém nitru, ve svém duchovním pokroku zdravý, měl by se více starat o štěstí druhých a měl by si ujasnit, jak síly svého zdraví moudře využije, jestliže je bude smět znovu získat. Mnohým nemocným byl totiž dar zdraví odňat jen proto, že jej neuměli využít a byl by jim kletbou jako každý nevyužitý dar. Ale každý má právo na svoji zkušenost. Zkušenost je neoddělitelnou součástí naší svobodné vůle v rozhodování se.

 

Komentáre