Světlá bytost na prahu smrti

Měl jsem neopakovatelný zážitek. Po úrazu jsem se ocitl na prahu smrti a prožil jsem něco úžasného. Jako by při mně stála nadpozemsky krásná a klid vyzařující bytost. To, co jsem z ní vyciťoval, přesahovalo všechny mé pozemské představy o kráse duchovního života. Od té doby se můj život změnil, protože jsem se přiblížil pochopení toho, co je Láska. Myslím, že tou bytostí byl sám Ježíš, který na mne již čekal, přestože jsem se nakonec vrátil do těla. Přál bych to prožít všem.

Odpověď:

Ve svém příběhu, který je jistě velmi poutavý, hovoříte o světlé bytosti – Ježíši. Je důležité si uvědomit následovné:

Bytost, která přichází k umírajícímu v okamžiku přechodu prahem smrti, může být nesmírně naplněna Ježíšovou Láskou, ale není Jím samotným.

Pro vysvětlení uvádím příklad: Když člověka pustí z tmavého vězení, kde deset let nespatřil žádné světlo, obyčejný pohled na čistý sníh na něj bude působit tak mocně oslepujícím způsobem, že nejspíše ani pohled na něj nesnese. Má ho snad proto ale nazvat hned sluncem?

Podobně je to i v případě odchodu člověka ze Země. Také Země se vinou lidí často podobá ztemnělému místu, kde člověk ztrácí v době pozemského života spojení s duchovním světlem, není-li dostatečně bdělý. Když potom přechází přes práh hrubohmotného světa dále, ať již jen ve snu nebo právě v okamžiku smrti, působí na něj i čisté bytosti duchovního druhu tak silně, že je považuje za božstvo.

Položme si ještě pro doplnění otázku: Když čistá duchovní bytost působí na pozemského člověka tak silně, jak by asi působila přítomnost samotného Ježíše? Nestalo by se zákonitě, že by člověk Jeho osobní a přímou přítomnost snad ani nemohl snést? Vždyť Ježíš přece není duchovní, ale je ve svém původu Božský, a to zákonitě mění a zesiluje druh vyzařování. Odpověď nechť si utvoří každý sám v sobě.

Ježíš lidem pravil, že až odejde ze Země, již Jej více nespatří, protože se znovu sjednotí s Otcem. Přislíbil však příchod Ducha Pravdy – Utěšitele, který byl Jeho nástupcem, a také byl Ježíšem zaslíben vykonat na Zemi dílo očisty mezi lidskými duchy. Prostřednictvím Ducha Pravdy měl být s lidmi spojen po všechny dny až do skončení světa, jak to popisují slova evangelií. Pokud tedy člověk tvrdí, že je to samotný Ježíš, který na něj již čekal po překročení hranice pozemského života, potom tím popírá vlastní Ježíšova slova.

To ovšem neubírá nic na velké hodnotě Vašeho prožití, neboť vznešenost prožití v každém případě pomáhá každému z lidí, který směl něco takového zažít. Jen je potřebné také pochopit zákonitosti díla Stvoření a zejména vzdálenost, která se klene mezi vlastním Stvořením a samotným Stvořitelem, v Jehož blízkosti právě přebývá i Syn Boží Ježíš. Také i Ráj, blažený domov lidských duchů ve Stvoření, je ještě nesmírně vzdálen místu, o němž se hovoří jako o stupních Božího trůnu. Vědění o těchto věcech mělo by se stát co nejrychleji základními znalostmi všech lidí, aby se předcházelo mnohým zbytečným nesprávným představám.