Naším hlavním úkolem je vlastní duchovní probuzení a dozrávání. Úsilím v hledání a poznávání najdeme správný směr a cíl, které nám odhalí a objasní skutečný smysl našeho putování hmotným světem. Postupně zjistíme, že život ve fyzickém těle je pro nás stále realitou, ale v našem skutečném duchovním žití je to ve skutečnosti až realita druhá. Jasně si uvědomíme naši první životní realitu - citový život našeho věčného ducha, jenž momentálně přebývá v duši a fyzickém těle. Poznáme, že jedině náš duch pomocí Boží síly toto tělo oživuje.
Náš nynější domov je na Zemi. Avšak to je jen náš dočasný domov. Skutečný domov zralého lidského ducha je v duchovní říši, z níž před časem vyšel jako nevědomý duchovní zárodek za touženým cílem - za duchovním uvědoměním a uzráváním. Lidský duch má možnost vrátit se do duchovní úrovně jedině jako zralá duchovní osobnost. Pak smí zde žít život věčný.
Možnosti duchovně se rozvíjet až k úplné zralosti se nám dostalo již mnohokrát díky reinkarnacím - znovuvtělením na Zemi. Protože jsme ji však až dosud ještě zcela nevyužili správně a cílevědomě, jsme ještě stále zde! Nynější příležitost bychom měli usilovat využít naplno, neboť i možnost příležitosti nebude trvat donekonečna. Cíl zůstává stále ten stejný - duchovní probuzení, dozrávání a hledání cesty k návratu do skutečného Domova.
Než najdeme správnou cestu domů, je třeba se stále čile „hýbat“, abychom nezabloudili či abychom snad neuvázli na mnohočetných falešných cestách. Měli bychom také vždy pamatovat na to, že nejsme ponecháni sami sobě bez pomoci. Stvořitel nám daroval záchranné lano, své Slovo Pravdy, abychom cestou nezabloudili! Je to nejúčinnější a nejvyšší pomoc, jaké se nám může vůbec v životě dostat!
Svojí svobodnou vůlí, již nám Bůh daroval, si určujeme směr a konečný cíl, do něhož později dojdeme. Vždy záleží na našem chtění, cítění, myšlení, rozhodování a jednání.
Vnímání a posuzování jedině vnějšími smysly fyzického těla nás omezuje a zkresluje nám skutečnost. Připoutává a váže nás pevně k materiálnímu světu, k Zemi a jejímu nejbližšímu okolí.
Učme se žít skutečně! Prožívat citem, jenž je přirozeným projevem našeho ducha. Naslouchejme svému vnitřnímu hlasu, který se tiše ozývá v našem svědomí. Naslouchejme řeči, jež k nám přichází od našich blízkých. Abychom nepřišli o důležitá poselství, která nám přinášejí. Žádné setkání ani soužití není náhodné. Jsou to nabídnuté příležitosti k učení se ve „škole života“ různým prožíváním k získání potřebných zkušeností.
Přestaňme již hledat chyby na svých blízkých, neobviňujme je a nehledejme nedostatky a slabosti jen mimo sebe. Začněme konečně hledat chyby v sobě! Učme se chápat, že lidé žijící s námi nám v zrcadle času ukazují naše vlastní chyby a slabosti, abychom si je uvědomili, poznali a vědomě je odložili. Za takové dary máme děkovat Bohu i lidem! Ne v nepochopení z nevědomosti promrhat odsuzováním, posuzováním či hněvem nepříjemné a špatné mezilidské vztahy.
Učme se odpouštět sobě a všem kolem nás. Odpuštění osvobozuje a povznáší.
Skutečně změnit ostatní lidi zvnějšku nemůžeme. Můžeme změnit jen své vnímání světa, lidí i sebe. Vlastní přeměnou si rozšíříme úhel pohledu na dění v nás i kolem nás, který již nebude omezován myšlenkami našeho ega, tedy produktem rozumu. Naše myšlenky budou podněcovány a řízeny naším vyšší Já, duchem, jeho jemným cítěním, které má chladný rozum správně usměrňovat, osvětlovat (osvícení). Lidský rozum je jen nástrojem pro ducha, darovaný mu Stvořitelem pro plnohodnotný život na Zemi.
Pokud se na naší životní cestě ubíráme správným směrem, naučíme se vnímat život z nadhledu, který nebude ničím jiným než „utišením“ ega a dáním příležitosti sobě – duchu ke skutečnému probuzení a svobodnému projevu v univerzální lásce.
Láska je základním, nejvyšším a nejsilnějším citem a zákonem. Je ukryta v jádře všeho. Jen láska je v naší duchovní podstatě opravdovou skutečností.
Strach je něco, co si vytvořila naše mysl, a proto není skutečný. Vše, co není láskou, je vlastně jen maskovanou formou strachu, produkovanou a živenou naším egem. Strach je voláním o pomoc, voláním po lásce! Brání žít duchovně, žít skutečně v lásce a harmonii s okolním světem.
Univerzální láska je obsažena ve všem viditelném. Je to hmotný svět, viditelný fyzickýma očima, je ale také o mnoho více obsažena v neviditelném světě z jemnější materie, který našima pozemskýma očima vidět nedokážeme.
Celé Stvoření je dílem Stvořitele. Zformovalo se z Božího vyzařování postupným vzdalováním se od Prapůvodu za současného chladnutí a hutnění. V neustálém pohybu za působení vesmírných Zákonů, které jsou totožné s Boží Vůlí, se nadále formuje, vyvíjí a rozpíná.
Nezahoďme velikou šanci, jež nám byla dána, a staňme se skutečnými pomocníky při budování a rozvoji tohoto nádherného Božího díla, jehož součástí smíme být!
Komentáre