Duše člověka se z vlastní vůle několikrát vrací na Zemi, inkarnuje se do nového těla, aby prožíváním následků očistila se od starých chyb, jejichž příčiny leží v jejích minulých životech. Pozemský život je tedy pro duši vždy nová příležitost, aby se posunula ve svém duchovním vývoji. Tuto milost dostává mnohokrát, a s ní možnost oprostit se od nepotřebných a zatěžujících nánosů, jež jí jsou překážkou na cestě do věčného duchovního domova.
Vždy je tomu tak, jenže ve svém fyzickém těle na Zemi si to člověk nepamatuje ani neuvědomuje, a dokonce tomu často ani nevěří. Ubírá se životem v daném časoprostoru jak dokáže, podle své volby, svého rozhodnutí a stavu zralosti a poznání.
Poskytnutá milost reinkarnací dává každému duchu v novém těle šanci v očistě se duchovně probudit a rozvíjet, avšak nedává záruku, že se to tentokrát musí podařit. Člověk má svobodnou vůli, svobodnou možnost rozhodování, kterým směrem se chce ubírat. Zda danou šanci dobře využije nebo promarní. Je na něm, aby hledal a našel správný směr, pramen posily a cestu, která jej povede ke Světlu. Aby cestou nezabloudil, dostalo se mu účinné pomoci ve Slově od Boha, které je pro něj pramenem vody živé. Kdo se o tuto pomoc opře a čerpá z její síly, toho povede k cíli. Bude mu stálou ochranou i majákem na cestě.
Někdo moudrý kdysi vyslovil myšlenku, že život není procházka růžovou zahradou. Vyslovil velikou pravdu, která se dnes mnohdy považuje za klišé. Životní etapy se střídají. Příjemné s nepříjemnými, lehce zvládnutelné s těžšími. Život je neustálý pohyb a změna. S tím jsme zapomněli počítat, avšak je to nutné, aby se mohl naplnit cíl, kvůli kterému jsme za Zemi přišli. Mnozí si v neporozumění a slepotě stanovili falešné, krátkodobé cíle a chtěli by si bezstarostně a beze změn jenom užívat. Zastavit čas, pokud by to bylo možné...
Když se dostaví těžší životní etapa, podlehnou strachu a nejistotě. Ptají se: „Proč právě já?“ Viní vnější svět a druhé lidi, že jim to či ono způsobili. Nechtějí přijmout a pochopit pravdu, že ve zpětném účinku se k nim právě vrací k prožití a odčinění to, co pro ně ve vesmíru dozrálo, co si sami v blízké či vzdálené minulosti připravili přímo svým jednáním nebo jen svou nebdělostí. Je to zodpovědnost za minulé skutky, jež je třeba přijmout a odčinit. Pokorně s nejlepším vědomím a svědomím se s potížemi na své cestě vypořádat.
Každý člověk je kormidelníkem i strůjcem svého osudu, svého štěstí. Dopad dřívějších zlých skutků je možné zmírnit anebo úplně vymazat usilovnou prací na sobě samém, na své vnitřní sebevýchově. Přeměnou v lepší a zjasněnější osobnost. Bez této usilovné a vědomé práce není možné se zvratným účinkům vyhnout. Vesmírné zákony rozhodnou, kdy a v jaké formě si člověk zaslouží prožít něco ze své minulosti. Není to vždy jenom utrpení, bolest a ztráty, ale také láska, radost a vděčnost svých blízkých. Všechno vždy spravedlivě naměřené a zvážené podle Boží Vůle.
Člověk, který cílevědomě pracuje na hlubším sebeuvědomění a poznání, usiluje poznat Vůli Boží a podle ní žít, má zároveň mnohé až zázračně ulehčeno. Avšak lidé, kteří žijí jenom podle své vůle a Boží Zákony nerespektují, mnohdy tak nakládají na sebe jen další vinu, kterou budou muset v budoucnosti v bolestném prožití odčinit. Spravedlnost a přísnost vesmírných zákonů považují za náhody a krutost osudu. Chyby hledají vždy mimo sebe. Mnohdy v hněvu obviňují Boha, pokud v Něj vůbec věří, že to či ono dopustil...
Nejednou se stává, že je nám v životě velmi těžko. Když k životním těžkostem volíme vhodný přístup bez lhostejnosti, odmítání či reptání, ulehčujeme a zároveň si také zkracujeme vlastní trápení. Neplýtváme zbytečně darovanou silou, jež nám může pomoci. Záleží jen na nás, nakolik dokážeme k životu otevřeně a správně přistupovat a dění kolem nás i v nás porozumět. Nezapomínejme, že ani v utrpení nejsme sami!
Nikomu nepomůže zlobit se ani naříkat, protože žádné utrpení k nikomu nemůže přijít, pokud jej sám nepřitáhne. Účinná je pokorná modlitba a prosba o Boží pomoc, snaha situaci zvládnout, změnit se k lepšímu. Nic k nám nepřichází náhodou. S tímto vědomím bychom měli k těžkostem přistupovat, pokorně je přijmout a řešit.
V těžkých chvílích, například v nemoci, hledáme a očekáváme pomoc hlavně u lidí. Než tak učiníme, měli bychom si uvědomit, že lidská pomoc má své hranice! Dovolíme-li silnějšímu duchu, u něhož hledáme pomoc, aby tuto hranici v náš pozemský prospěch překročil, oslabujeme se duchovně. Necháváme v neporozumění a pasivitě za sebe konat někoho jiného. Nevědomě odmítáme zodpovědnost za to, co k nám přišlo k rozuzlení a odčinění.
Často jde o vyhledání takzvané alternativní pomoci, kterou lidé hojně využívají. Může jít o různé naučené manipulační a opravné techniky těla i duše, odpozorované z technického světa, nacvičené podle falešných nauk a teorií. Například neokybernetika – DIP, hypnóza, regresní terapie, vstup do minulých životů, černá i bílá magie... Takový zásah může přinést a zpravidla také přináší úlevu, viditelné zlepšení tělesného zdraví. Ale zároveň i skryté nebezpečí, protože jsme dovolili, aby jiný člověk vědomě překročil hranice možností lidské pomoci a nesprávně – uměle zasáhl do neviditelné sítě záření našeho těla i duše. Tímto zásahem se na určitý čas může podařit „oddálit“ od nemocného těla to nepříjemné a bolestné, co se k člověku přirozeným způsobem vrátilo a co jej nyní tělesně i duševně trápí, tíží. Jenže neviditelný pohyb ve všem žádný člověk zastavit nedokáže a vesmír každý osud formuje dále. Nejde jej žádným lidským způsobem ošálit. Situace ještě tíživější se po určitém čase může přihlásit znovu, pokud nemocný vlastní prací mezitím nedošel k poznání a nezměnil svůj navyklý způsob života.
Pokračuje-li postaru, výsledkem bude další trápení vlastního ducha, dobrovolně spoutaného zvnějšku právě skrze zmíněné praktiky, a po čase se tak k němu dostaví jen další zdravotní či jiné potíže. To všechno spojené se ztrátou samostatnosti, zpomalením a znemožněním svého duchovního rozvoje, někdy i s viditelnými negativními změnami osobnosti. Mnohdy se nemocný stává závislým na takové pomoci. Utrápený člověk ve své nevědomosti nechápe, že se stalo něco špatného, necítí nebezpečí. Těší se z úlevy a nadále žije tak, jak byl zvyklý. Nedokáže odhadnout duchovní úroveň svého terapeuta, který vyhlíží a působí jako jakýkoliv jiný dobrý člověk, jen jeho duchovní poznání právě pro takové nevhodné zásahy může být velmi nízké. Používá, respektive za peníze prodává, rozumem naučené a nacvičené, často pochybné techniky a slabé, uměle probuzené a cvičené mediální schopnosti.
Takových „pomocníků“ je dnes nepočítaně. Kdo takovými praktikami poskytuje pomoc druhým, i když s nejlepším úmyslem, spoutává duchovně zároveň i sám sebe. Připoutává se k člověku, jemuž „pomáhá“. Jeho duch nebude moci stoupat ke Světlu dříve, dokud se duchovně neosvobodí všichni jeho klienti, kterým takto dobrovolně pomáhal.
Neznalost vesmírných zákonů neomlouvá ani v případě dobrých úmyslů. Tedy ne každá pomoc od lidí je pro nás skutečně i pravou pomocí podle Vůle Boží.
Mezi námi žijí i léčitelé, kteří léčí pomocí daru, jež skutečně dostali přirozeně do vínku, s nímž se již narodili. Léčí například tělesným magnetismem, bylinami, chiropraktikou apod. Přikládáním rukou odevzdávají léčivou energii, napravují páteř, vyvrtnutí, zlomeniny a podobně. Zároveň dokáží poskytnout dobré rady k rychlejšímu uzdravení, například o změně stravy, užívání vhodných léčivých bylin, denního pohybového režimu atd. Takoví jsou však pokorní. Sami dobře vědí, že dar pomáhat druhým dostali od Boha, neboť se mu nemuseli namáhavě učit v žádné škole ani v kurzech. Jsou si vědomi skutečnosti, že oni jsou jen nástrojem či průplavem pro proud léčivé síly, kterou předávají nemocnému. Uzdravení nemocného zůstává vždy na Vůli Boží.
Přičinit se musí také nemocný člověk sám! Například tím, že užívá bylinné preparáty, léky, dodržuje další dobré rady, které dostal. Snaží se změnit stravovací návyky, více se pohybovat, a především pracovat na sebepoznání a sebevýchově, modlit se k Bohu a věřit v Jeho milost a pomoc.
Skutečný pomocník nemanipuluje ani nespoutává ducha člověka. Když to zdravotní problém vyžaduje, doporučí i lékařské vyšetření. S prosbou, modlitbou a s Boží pomocí jenom předává. Každý dostane tolik, nakolik se léčbě otevře ve své čistotě a víře.
O takovou pomoc můžeme směle poprosit, s díky a s důvěrou ji přijmout. Pokud člověk svůj problém takto správně zvládne, je jeho duch tímto prožitím posilněn a může stoupat ke Světlu. Na tomto i na onom světě. Jeho tíživé a bolestivé chvíle budou ukončeny podle Vůle, Spravedlnosti a Lásky Boží, ne podle vůle lidské.
Komentáre