K tomu, aby nastala opravdová změna k lepšímu ve společnosti lidí na Zemi, muselo by dojít k výraznější změně právě u těch milionů a miliard obyvatel Země, které se domnívají, že pouhou výměnou jednoho vůdce se změní něco v Zákonech Stvoření a od každého jednotlivce odpadnou současně s tím i vlákna zpětně se vážící k jeho osobní zodpovědnosti.
To je však jen velmi bláhové domnění, vznikající z nevědomosti a pohodlnosti dnešního povrchně uvažujícího lidstva.
Zde na Zemi provždy platí: Žádný zvolený vůdce, žádný politik a také ani žádný duchovní guru nemůže změnit nic k lepšímu na duchovním stavu lidstva, pokud se současně nezmění lidé sami dobrovolně ve svém úsilí k míruplnému, čistému a spravedlivému vztahu k bližním.
Prezident, byť jakkoliv politicky silný v celosvětovém měřítku, může jen napomoci nabádáním k osvětě k duchovnímu obrození obyvatel. Ano, to je pochopitelně v jeho moci, a je to také i jeho určitou samozřejmou úlohou takto pracovat pro druhé. Za to nese vůči Zákonům Stvoření jen on sám svoji osobní zodpovědnost! Nemůže však nikdy změnit svobodnou vůli obyvatelstva Země, a tím i změnit osudová vlákna jednotlivců. To musí změnit každý člověk sám za sebe, nikdo jiný to nemůže udělat za druhého.
A nyní se rozhlédněme po světě. Došlo snad v tomto směru v minulých dnech výrazně ke změně u jednotlivců? Kolik lidí na světě stanovilo si rozhodnutí, že se zvolením nového vládce velkého národa za oceánem změní současně od základu i svůj vlastní život k lepšímu? Ba pojďme ještě dále. Došlo snad v tomto směru k zásadní změně u většinového zástupu přímo v obyvatelstvu zmíněného národa? Lze něco takového pozorovat? Při zachování si jen trochu reálného pohledu na věc musíme tedy konstatovat následující: Ani u tisíce lidí na celé Zemi nedošlo v tomto směru k oné zásadní, rozhodující změně v duchovním probuzení, k probuzení vnitřnímu odhodlání ze všech svých sil dbát na čisté myšlení, dbát na spravedlivé a míruplné jednání s druhými lidmi, a to za všech okolností, které mohou v různorodosti každodenního života pro člověka nastat.
Svět zůstává stále ve svých starých kolejích, jakkoliv jsou dnes očekávány mnohé změny! Toto očekávání změn nese si pro potřebu jejich naplnění také jednu zcela zásadní chybu – změny jsou miliardami lidí očekávány jako příchozí z vnějšku, zatímco ve skutečnosti, aby mohlo být dosaženo sebemenší změny k lepšímu, musí zmíněné změny vzejít z nitra každého jednotlivého člověka.
Dalo by se zde tedy připomenout parafrázi jedné věty, vyslovené před více než čtyřmi desetiletími ve stejném národě, jenž nyní opětně zvolil svého prezidenta: Nemyslete lidé na to, co vám může přinést zdejší svět, ale zaměřte se na to, co vy sami můžete nabídnout tomuto světu! Ano, je tomu tak, každý národ a nakonec i celá lidská společnost skládá se z jednotlivců, kteří mohou skrze naladění svého myšlenkového chtění spoluovlivňovat směřování své země vzhůru nebo dolů.
Nepohne-li se tedy nejprve každý z nás uvnitř sebe, ve svém uvažování o hlubších životních souvislostech, aby následně své získané poznání využil pro změnu svého života k lepšímu, tu veškeré vnější okolnosti zůstanou stále stejnými, pokud ovšem nakonec vše neklesne ještě více do rozkladu a destrukce.
Jestliže se tedy hovoří o velikém nebezpečí válečných konfliktů, a to na základě zcela přeplněného světa myšlenek formami závisti, nenávisti a sobecké sebestřednosti, pak to vše zůstává v platnosti i nyní!
Na tomto stavu nezměnilo se téměř nic k lepšímu. A to i navzdory domněnkám, že nyní po volbách nového, velmi vlivného vůdce se svět k lepšímu zásadně změní.
Toto však nenastane, protože miliardy lidí jako jednotlivé duchovní osobnosti nepostoupily ve svém vnitřním úsilí ani kousíček dále. Zůstávají na stejném místě, neboť se domnívají, že se musí změnit okolní svět, a nikoliv oni sami.
Bláhové lidstvo! Točí se v kruhu jako zmatené zvíře, chodící krajinou stále dokola jen po vlastní stopě! Lidstvo chce získat něco více způsobem, který již dopředu úplně vylučuje naději na úspěch!
Chtít mír a nosit v sobě zlobu se neslučuje! Chtít lásku a šířit nenávist jde proti všemu chápání! Chtít ohleduplnost, harmonii a štěstí, a přitom si v sobě ponechat povrchnost, nespokojenost a náladovost, je způsob, který nemůže nikdy vést k nastolení čistšího, vstřícnějšího ovzduší mezi lidmi zde na Zemi.
S neotřesitelnou jistotou však přitom současně stále platí jako veliké zaslíbení ze Světla, že změnu k lepšímu je možné přivést k životu téměř ihned, doslovně přes noc! Tato změna je však podmíněna nejprve proměnou uvnitř každého z nás! Proč tak tedy nečiníme? Jaký je důvod, že se nechceme změnit k lepšímu? Je vůbec možné dát na tyto otázky logickou, smysluplnou odpověď, proč toto nechceme?
Komentáre
Neviem o tom, že by niekde boli takéto informácie k dispozícii. Podľa čoho môže niekto takto vôbec uvažovať? Podivné. Veľmi podivné. Snáď si to niekto len "tak" vycucáca z prstu pri dennom "brázdení" sociálnou stokou (čítaj "sociálnymi sieťami").
Uvedomelejších ľudí, oslobodených duší, je na Zemi len pár tisíc, asi 3 tisíc. O čom to všetko vypovedá?