Pozemské ženství! Jaké má být?

Stále je mnoho vnitřních otázek a nejistot, jak by mělo správně působit ženství na Zemi. Mnohá žena v nejlepší snaze přiblížit se původnímu ideálu usiluje být ve všem pečlivou, pomáhající svému okolí, v poznání mění i svůj šatník, neboť nyní již spatřuje hrůzný dopad dnešní módy na celosvětový vývoj.

Co však pozemskému ženství, byť i poctivě usilujícímu ke Světlu, ještě chybí, aby skutečně splňovalo svoji posvátnou úlohu, pro níž je zrozeno a kterou za něj nikdo jiný vykonat nemůže?

Je to především návrat k pravé citovosti, cituplnosti, která i v těch nejjemnějších odstínech dokáže poznávat pravdu, v ní pevně stát a působit. Citovosti, která je neodvislá od názorů druhých a která neochvějně udržuje spojení jedině se světlými úrovněmi Stvoření, aby z nich čerpala posilu pro celé pozemské bytí.

V této citovosti tkví celá moc ženství. Mužství je uzpůsobeno k hrubšímu, viditelnějšímu působení. Proto také tělo muže je vybaveno větší silou a celkově uzpůsobeno k těžším činnostem. Žena však má působit jemněji, má skrze svoji citovost přivádět k Zemi světlé proudy sil, tyto uchopovat a přirozeně je vpřádat do svého pozemského působení, k posile a zušlechtění svého blízkého okolí i celé Země. Všechny její činy musí nést pečeť tohoto jemného cítění.

Aby toto žena splnila, musí se vzdát všech vyloženě mužských činností, jimž především během posledních sta let velmi přivykla. Tyto hrubší činnosti otupují ženskou jemnou citovost. Aby je žena mohla vykonávat, musí se nejprve této citovosti sama vzdát, a tím se staví na nejistou, vratkou půdu. Nemůže se také zároveň s touto jemnou schopností vzdát i zodpovědnosti, která na ni padá, neboť její přirozený vliv na mužství jí zůstává, ať usiluje ke Světlu nebo ne. Zhrubnutím žena přestává být průplavem nádherných mocných a přitom vše ovlivňujících světlých sil, přinášejících všude se rozlévající, hojné požehnání. Následkem odklonění se ženy od těchto světlých sil musí tedy zákonitě strádat a postupně hrubnout i její okolí. Ve Stvoření pak vznikají disharmonické, rozkladné proudy, přinášející vždy jedině bídu a utrpení nejrůznějšího druhu.

Mezi tyto mužské činnosti patří vedle fyzicky náročných a těžkých prací také již tak často zmiňované řízení velkých strojů, tedy i řízení auta, vyžadující právě plnou rozumovou pozornost, tedy vyžadující takový druh uplatnění ve hmotnosti, který naprosto vyřazuje jemné ženské cítění. Také aktivní vedení porad a schůzí, jakož i řízení podniků a mnoho dalšího musí ženy přenechat jedině mužům, jež jsou k tomu přirozeně vybaveni.

Není omluvou ženy, že tak činí jen občas a výjimečně. Naopak, je to jen důkazem, že ona není ještě schopna čistě vyciťovat a že vší svojí silou neusiluje o to, stát se strážkyní plamene posvátné touhy po Světle. Jedině toto však je její úlohou zde na Zemi.

K tomu ale potřebuje získat spojení se Světlem skrze svoji citovost a toto spojení neochvějně udržovat. Teprve potom stane se svojí niternou čistotou jeho oprávněnou strážkyní.

V této službě je současně ženství schopno pozvednout celé pozemské lidství a účinky tohoto působení ovlivní v podstatě vše. Dokonce zasáhnou i do bytostného, což se nakonec projeví i v přírodě.

Celá Země doslova rozkvete, až konečně pozemské ženství pozná svoji úlohu a radostně se vřadí do harmonických záchvěvů Stvoření, aby se stalo i zde na Zemi skvostnou nádobou pro ty nejušlechtilejší proudy životadárných sil, posilujících a podporujících veškeré bytí.