Naděje, nebo tragédie? Jak to s lidstvem dopadne?

Lidstvo stojí nyní těsně před počátkem přímého - ostře vnímatelného působení bytostných sil. Přichází to stále viditelněji do blízkosti Země! Bytostné síly přírody formují vše ve veliký sled událostí, které svým obsahem zaskočí celou lidskou společnost. To vše je pozorovatelné se stále větší jistotou.

Žel, z lidí tomu nevěnuje pozornost téměř nikdo! A z těch, kdo ještě jsou schopni zastavit se ve svém spěchu a pozorovat, co se děje okolo nich, je ještě mnoho takových, kteří se považují za „vědoucí“ a přidávají tak k těmto přípravám bytostných sil zvláštní přídech používání nového druhu klimatických zbraní ve válčení lidí. Na základě svých teorií chtějí tak tyto přípravy bytostných sil přiřadit opět jen k lidskému počínání. Jaká domýšlivost v tom panuje, když se člověk domnívá, že lze ovládnout síly živlů! Že je možné lidskou technikou ovládat ty síly živlů, které právě nyní, posíleny mocnými přílivy praduchovního záření v ostrém protikladu zmiňovaným teoriím, pracují s nebývalou horlivostí na jediném úkolu - na splňování dokonalé Stvořitelovy Vůle v této části vesmíru. A právě proto zde lze naopak říci, že dnes jsou síly živlů zcela vymaněny a osvobozeny od tíživého příkrovu dusivého myšlenkového a citového působení selhavšího lidského ducha na této Zemi.

Člověk přestal být pánem na Zemi a vše v přírodě to stále více dosvědčuje. Tak také i částečně viditelné dění na nebi je toho nezpochybnitelným potvrzením.

Avšak ještě jedno důležité je zde na místě zmínit. Stejný příliv záření, který se projevuje jako posilující pro veškerou činnost živlů, úplně stejné vysoké záření, proudící nyní vesmírem k Zemi, účinkuje a posiluje vše v lidstvu. Dobré stejně tak jako zlé!

Psychika lidí dostává se tak stále více pod mocný tlak, žádající si, aby každý jednotlivý člověk zřetelně a také i viditelně proukázal, jaké je jeho nitro! Aby proukázal, jaké jsou jeho city a myšlenky! Tento tlak vede nyní i veškeré dění v lidské společnosti ke stále přímočařejšímu zviditelnění.

Jak se to ale, žel, ukazuje, vystupují navenek převážně právě jen myšlenky potvrzující, jak hluboko se již lidstvo duchovně propadlo.

Touha po výdělku, mající podobu neovladatelného spekulativního vydělávání na úkor druhých, touha ovládat druhé lidi a manipulovat s nimi a jejich majetkem, tyto neblahé formy lidského chtění vyrůstají pod tlakem silného duchovního záření ke zviditelnění do konkrétních podob sobeckosti, nepřátelství a také do válečných myšlenek vůči druhým lidem či zemím.

Ano, nad lidstvem se formují stále hrozivěji myšlenky na rozpoutání válečných konfliktů za účelem získání absolutní převahy nad ostatními státy a zeměmi. Absolutní moc vojenská, energetická, finanční - tyto myšlenky je možné pozorovat jako stále se zhutňující mračna nad většinou míst planety Země.

Avšak přes všechno toto nepřátelské chtění a myšlení, které vystupuje z niter milionů lidí, třeba doufat, že stejně tak vyklíčí v srdcích milionů lidí touha po míruplném soužití s druhými, touha po čistém a světlém životě na Zemi.

Ačkoliv je takových světlých myšlenek a citů stále ještě nepoměrně méně než myšlenek temných, síla těchto světlých myšlenek doposud stačila držet křehce ustálený stav Světla s temnem na Zemi, stav relativního klidu, který však nelze považovat za dlouhodobě stabilní a už vůbec ne za ideální. Stav, jenž je možné nazvat stavem lidstva, které není ani studeným, ani horkým. Je to stav mdlé duchovní vlažnosti, která v myšlenkovém a citovém světě lidí zoufale nedává větší prostor Světlu a čistotě tak, jak tomu správně dle Vůle Boží mělo a má být.

A takto vnitřně rozpolcené vědomí lidstva nyní vstupuje do období, kdy působení živlů vyvolá postupně dění v počasí i v ostatních účincích bytostných sil na Zemi změny, jaké se již nepamatují po stovky generací. Co z toho musí lidstvu vzejít?

Naposledy bylo zde podobné dění v bytostném světě v době, kdy nastal také zánik Atlantidy.

Je tak jen na každém z nás lidí, zda budeme stejně povýšenými, povrchními a nepřátelskými, jako byly generace, které způsobily velikou potopu Země a zánik světadílu Atlantida, či zda se ještě na poslední chvíli rozpomeneme na své čistší cítění a dokážeme jej v sobě rozeznít tak, aby náš osobní podíl v duchovním úsilí pomohl nakonec přinést zmírnění blížících se událostí. Jedině tímto úsilím, čistým myšlením a cítěním vůči druhým lidem, vstřícným úsilím ke spolupráci, může nyní pro lidskou společnost na Zemi vést východisko do nové zaslíbené doby.