Podobenství o rozsévači

„Slyšte! Rozsévač vyšel rozsévat. 1) Jak sel, jedno zrno padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobli jej. 2) Druhé dopadlo na skalnatou půdu, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, neboť nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, zaschlo, protože nemělo kořeny. 3) Jiné opět spadlo do trní, ale trní vyrostlo, udusilo jej, a ono nepřineslo úrodu. 4) Jiná zrna padla na dobrou půdu, vzešla, rostla a přinesla úrodu: jedno třicetinásobnou, druhé šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.

A řekl: Kdo má uši k poslouchání, ať slyší!“

Rozsévač seje Slovo.

První stupeň přijetí Slova:

„Na kraji cesty, kde se seje Slovo, jsou ti, co mu naslouchají, ale hned přichází pokušitel a obere je o Slovo do nich zaseté.“

To jsou ti, kteří se setkají se Slovem Božím, přineseným skrze Syna Božího a Syna Člověka, nepochopí Jej a postaví se proti Němu. Jejich nitro je povrchní, Slovo nemá kde zakořenit, je pro ně nedosažitelné.

Druhý stupeň přijetí Slova:

„Do skalnaté půdy zaseté je u těch, kteří Slovu naslouchají a ihned Jej s radostí přijímají, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když potom nastane kvůli Slovu soužení nebo pronásledování, hned odpadnou.“

To jsou ti, kteří si myslí, že přečtením Bible a díla „Ve Světle Pravdy“ přijali vše, že jejich víra je vírou živou, že jejich přesvědčení se stalo živým přesvědčením. Nemají v sobě pevný základ. Když přijdou těžkosti, jejich skutky hovoří jasnou řečí. O Slově pouze hovoří, ale nežijí podle Něj.

„Tedy po ovoci jejich poznáte je.“

Třetí stupeň přijetí Slova:

„A jiné, zaseté do trní, je u těch, kteří Slovu naslouchají, ale potom přijdou světské starosti, klam jmění a všelijaké jiné žádostivosti, Slovo udusí a zůstane bez užitku.“

To jsou ti, kteří přijmou Slovo do svého života, snaží se podle Něj žít, ale pozemský život se svými starostmi a požitky je pohltí tak jako to trní, takže postupně Slovo zanechají a nežijí podle Něj. Nechávají Jej stranou mimo svůj život.

„Vždyť nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď jednoho bude nenávidět a druhého milovat a nebo jednoho se přidržovat a druhým opovrhovat. Nemůžete sloužit i Bohu i mamonu!“

Čtvrtý stupeň přijetí Slova:

„A do dobré půdy zaseté je u těch, kteří naslouchají Slovu a přijímají Jej a přinášejí úrodu: jeden třicetinásobnou, druhý šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“

To jsou ti, kteří přijímají Slovo a v každodenním životě přinášejí úrodu. Svědčí svým životem, kdo je jejich Pánem.

Jedni se stávají živými vzory, aniž by něco říkali, pro své okolí se stávají pravými lidmi hodnými následování.

Druzí se snaží rozšiřovat Slovo mezi nejbližší, v rodině, v práci, mezi svými známými. Svědčí o Slově, které přijali do svých niter nejen svým jednáním, ale také svou řečí. Snaží se poznání o Slově rozšiřovat ve svém nejbližším okolí, aby se také ostatní mohli dostat ke Slovu a čerpat pro sebe a své bližní jeho nevyčerpatelné hodnoty.

Další se dostanou na stupeň, kdy Slovo rozšiřují v celé společnosti. To Slovo, které směli v živosti svého ducha přijmout do svého nitra, nutí je, aby si Jej nenechávali jen pro nejbližší okruh lidí, ale aby se stali takovými malými rozsévači Slova a zasévali Slovo dalším lidským duchům, aby zapalovali jiskru skutečného života v lidských srdcích.

Každý z nás, kdo se setká s živým Slovem Páně, zařadí se svým svobodným rozhodnutím na některý z těchto stupňů. A v živosti a pohybu se smí propracovat na další stupně a přinášet stále větší úrodu pro toto Stvoření.

Ale při neochotě pracovat na sobě a přinášet úrodu pro své bližní klesáme ze stupně, na němž právě stojíme. Ve Stvoření je všechno v pohybu, a pokud se chceme skutečně vyvíjet, nemůžeme se spokojit s tím, čeho jsme dosáhli, ale musíme neustále pracovat na svém zdokonalování, a tak se stát užitečnými pro své okolí i celé Stvoření. Svou nečinností Slovo vnitřně opouštíme a nemůžeme přinášet úrodu. Staneme se prázdnými klasy, které jsou ve Stvoření nepotřebné a bez užitku.

Jak tedy chceme, jak se chováme a jednáme, tak se nám stane. Co do svého každodenního života dáváme, jen to se nám může vrátit.