.jpg)
Strach je projevem nedokonalé víry v Boha, ba dokonce je pravým opakem víry, protože ten, kdo opravdu věří, nemůže nikdy pocítit strach. Lidé, jimž se slovo víra stalo skutečným životem, jsou si vědomi toho, že jsou pod stálou ochranou Stvořitele, a vpraví-li se cele do této Vůle, pak se nemusí ničeho strachovat. Co On řídí, dobře řídí. Proto stačí vpraviti se do Jeho Vůle s plnou důvěrou, která musí být tak mocná, že před ní neobstojí ani stín nějakého strachu.
Nejvíce a nejčastěji se lidé strachují věcí, které se ve skutečnosti nikdy nestanou, a proto tento strach je nejzbytečnější. Strachem nikdy nic nezměníme, nic nedokážeme, ale mnohé můžeme strachem ztratit nebo pokazit.
Strach je též příznačnou vlastností slabých jedinců, kteří nedovedou správně myslet a zejména - nedovedou domyslet velikost Lásky a Moci Stvořitele, která nás neustále obklopuje a na každém kroku provází. Lidé správně myslící a opravdově věřící nemohou míti z ničeho strach, protože vědí, že bez Vůle Páně se nic nestane, bez příčiny je nic nepříznivého nepotká. Vědí také, že od mnohého mohou být včas uvarováni, pokud jen zůstanou bdělými. Kdo jedná vždy správně a poctivě zachovává zákony Páně, má vždy čisté svědomí, a proto se ničeho nebojí, nezná, co je to strach. Posiluje jej i vědomí, že dle zákona stejné přitahuje stejné přitahuje on svými dobrými skutky jen dobro, stejně jako člověk konající zlo přivolává k sobě opět zlo.
Proto - kdo se chce zbavit strachu, musí se v prvé řadě vyvarovati všeho zlého. Musí tedy nejdříve odstranit ze svého života všechno zlo, kterého se ať již úmyslně či neúmyslně stále dopouští, aby ničím neporušoval zákony Stvořitele, a pak může teprve v naprostém klidu a beze strachu hledět vstříc své budoucnosti.
Jak strach mnoha lidem otravuje zbytečně život, vidíme velmi často, a můžeme začít hned u mládeže.
Známe pošetilé matky a vychovatelky dětí, které straší své svěřence různými strašidly, jen aby v dětech vyvolaly strach, třeba i na lživém podkladě. Jak těžké následky má taková pochybená výchova pro děti - a mnohé z nich pociťují její následky i později v letech dospělých - o tom nikdo neuvažuje. Takto přestrašené děti bojí se všeho. Bojí se zůstat o samotě, bojí se ve tmě a prožívají mnohdy chvíle šílených úzkostí. Z uměle vypěstovaného strachu děti mnohdy i velmi vážně onemocní, a takové onemocnění může míti pro ně následek na celý život. Přestrašené, bojácné děti se snadno a často lekají, a z leknutí ztratí někdy i řeč, stanou se koktavými, nebo se dostaví i epileptické záchvaty. A protože se při leknutí uvolňuje jejich astrální tělo, může se státi, že je v tomto nebezpečném okamžiku ovládne jiná duchovní bytost. To mívá vždy strašné následky, zejména proto, že lékařská věda si neví rady s podobnými onemocněními.
Proto nikdy děti nestrašte, ani nepravdivými povídačkami, ani jinou osobou, jak se děje v mnohých rodinách, když dítě něco provede. Nestrašte je ani otcem, že on to bude, který dítě potrestá, až se vrátí domů. Kdybyste mohli nahlédnout do nitra takového dítěte, poznali byste, jaká pekelná muka prožívá po celou tu dobu, kdy se strachem očekává otcův návrat. Zaslouží-li děcko trest, pak je potrestejte sami a hned, protože tímto způsobem mu nikdy neublížíte tak, jako když je strašíte otcem.
Vedle tohoto jest tu však i jiné a mnohem vážnější nebezpečí, které z tohoto strašení vzniká. Můžete tím docílit, že tímto způsobem otrávíte dítěti na celý život jeho poměr k otci, a velmi často si toho otec ani nezaslouží. Nemůže pochopit, proč dítě nemá k němu tak srdečný poměr, jak by si přál a ve své lásce k dítěti také zasloužil, a velmi často nepřijde ani na pravou příčinu, která toto odcizení vyvolala a podporovala - to jest ono strašení s otcovou autoritou, strašení s otcovou přísností.
Maminky velmi často zařídí si výchovu pro sebe velmi pohodlně. Samy se s dítětem mazlí, vše možné mu prominou a odpustí, a když děcko zasluhuje potrestání, pak tuto úlohu přenechají otci a otcem také děcko straší. Je pochopitelné, že potom dítě lne k matce a otci se odcizuje, což je jen vinou matky, a rozumný otec musí všemi prostředky bojovat proti podobné výchovné metodě. V lásce k otci objevují se takto nebezpečné trhliny, které rušivě působí po celý život i u dětí, i u rodičů. Důsledky toho jsou nedozírné, a žel, poznávají se až příliš pozdě, a pak už se zpravidla nedá mnoho napravit.
Z nesprávného strachu před otcem dopouští se dítě lží a přetvářky, k vlastní své škodě stává se k otci neupřímným a nesdílným, a tak přichází velmi často o dobrou a cennou radu, kterou by mu otec mohl prospěti. A touto lží, neupřímností a přetvářkou si dítě připravuje nevědomky těžké následky pro svůj budoucí život. Mnohá utrpení mohlo by si uspořiti, kdyby falešnou výchovou a uměle vypěstovaným strachem nebylo přišlo na nepravou cestu.
Jiná forma strachu, kterému matky při výchově dětí chybně podléhají, je přílišný strach o ně. Neustále se o děti strachují, aby se jim nic nestalo, aby snad neonemocněly, a tak děti trpí tímto věčným a neodůvodněným strachem matčiným. Jsou omezovány ve své dětské svobodě, nesmí si například hrát s ostatními dětmi, jak by si přály, a to jen proto, že má maminka strach, aby se jim něco nestalo. Nesmí lézt po výškách, na žebřík, na strom, nesmí se koupat - krátce - nic nesmí, protože se maminka pořád bojí.
Takové maminky ovšem nevědí, že každé dítě má svého ochránce, který dítě opatruje. Stačí jen, aby při své výchově více dbali svého citu, který je pak spolehlivě upozorní, co je ještě bezpečné a kde by se již mohlo přihodit neštěstí. Takto však matky samy vychovávají ze svých dětí zbabělé, nesamostatné lidi, kteří i když dospějí, nemají odvahu do ničeho se pustit, všeho se bojí a zůstávají vždy v pozadí, odkázáni na to, aby byli jinými vedeni. Takoví nesamostatní lidé společnosti lidské mnoho neprospějí, ba právě naopak, bývají často ostatním lidem a spoluobčanům jen přítěží. A to všechno jen proto, že o ně měla maminka stále strach a k této nesamostatnosti sama je vychovala. A ona - celý život prožila jen ve strachu a starostech o dítě, kterému tím jen ubližovala a sobě samé život jen stálým strachem otravovala. A nejhorší přitom je, že svým strachem ničemu nezabránila.
Komentáre