Tam, kde je strach, tam není víry, a kde není víry, nemůže se uplatnit síla moci Stvořitele, působení síly Ducha Svatého, a bez této vzácné a mocné pomoci nemůže být úspěch nikde a v ničem.
I v těchto věcech se osvědčila veliká pravda, že strachem můžeme mnoho pokazit, nikdy nic získat.
Neustálý strach matčin působí také velmi neblaze na nervy dětí, takže se stávají nervózními a neklidnými. Strach matčin přenáší se jako všechny stavy bytosti matčiny na bytosti dětí, a proto mnohé chorobě u dětí dalo by se zabrániti, kdyby matky netrpěly samy přemírou zbytečného strachu.
Strach je vůbec velmi častou příčinou různých chorob, zejména chorob srdečních a nervových. Způsobuje oslabení srdeční činnosti, a tím i časté záchvaty úzkosti, které znemožňují správné dýchání a vyvolávají i různé choroby jiné. Obáváme-li se nemoci, přivoláváme ji svým strachem. Nejsnáze se nakazí ti lidé, kteří se nakažlivých chorob nejvíce bojí, protože právě strach oslabuje celý jejich organismus, který pak nákaze snadno podléhá.
Strach může býti i příčinou smrti, a to zejména při operacích.
Slyšíme často, že lidé říkají - operace se podařila, ale pacient zemřel. Říkává se to často neprávem v ironickém smyslu slova, jako posměch lékařům. Ale řekne-li svědomitý lékař operatér, že se operace podařila, pak tomu můžeme věřit - a zemře-li pacient přece, pak hlavní příčinou bývá často oslabení následkem strachu, který prožil pacient, než se k operaci odhodlal, a ještě hůře zapůsobí na jeho stav strach, s jakým se po narkóze probouzí k životu, a v tomto strachu často pak zemře.
O některých lidech se říká, že ze strachu ztratili hlavu, to jest, že ztratili klid, nedovedou své smysly ovládat. I v tomto rčení je mnoho pravdy, neboť strach podlamuje nejen naše síly, nýbrž oslabuje i zdraví a svěžest naší mysli, takže nejsme schopni ani správně uvažovat. Ze strachu provede člověk mnohdy takovou pošetilost a hloupost, jakých by nikdy nebyl schopen ve chvíli klidného uvažování.
Správně říká se i to - že strach má velké oči. Všechno zveličuje, všude přidává hrozivé barvy nebezpečí, představy strachem stvořené bývají hrůzné. Zejména není-li svědomí čisté a upíráme-li svou mysl k nějakému nesprávnému činu, kterého jsme se dopustili, a který může míti pro nás špatné následky.
Vzpomeňte si sami, kolikrát v životě se vám stalo, že když jste si spokojeně lehli ke spaní, vynořila se vám v mysli nečekaná vzpomínka na něco zlého, nehezkého, co jste udělali. Třeba by to ani nebylo nic tak velkého, ale napadne vás najednou uvažovat o tom, kdyby se totéž, co jste udělali sami, stalo nyní vám, nebo někomu z vašich známých a vám drahých lidí. Pak vás uchvátí strach z možných následků, a strach začne zveličovat všechno do nemožných dimenzí, protože i ten váš strach má velké oči. Ve svém strachu prožijete těžkou noc beze spánku, a to zcela zbytečně, jak se o tom pak sami přesvědčíte. Nestalo se nic z toho, co vám nahánělo tolik strachu a co vás připravilo nejen o klidný spánek, nýbrž mnohdy i o zdraví.
Znám případy, že takové bezesné a strachu plné noci přivedou člověka až k šílenství, a dlouho to trvá, než jsou zase přivedeni k zdravému rozumu. Byl-li takový nešťastník dán do ústavu choromyslných, působilo naň jeho okolí tak zhoubně, že se ze své choroby nemohl již probrati. A příčinou všeho byl jen jeho nevylíčitelný, veliký strach z něčeho, protože v takovém strachu, podobně jako při velkém leknutí, silném rozčilení či nezvladatelné lítosti, uvolňuje se naše astrální tělo a do fyzického těla vnikne cizí duchovní bytost, která pak celou chorobu zaviní.
Kdo nezná strach, je v každém případě klidný, srdnatý a vyrovnaný, ten se uchrání mnohého zla, ba zachrání se i od různých nebezpečenství, která jsou nám stále nablízku.
Povím vám, co jsem zažil sám před lety v Alpách. Cestoval jsem se dvěma přáteli a sestrou jednoho z nich. Jednou jsme nějak bloudili a omylem zašli jsme do jedné ohrady. Nevěděli jsme, že se kousek výš na kopci pasou krávy a mezi nimi i jeden býk, a posadili jsme se klidně na trávník. Hole zabodli jsme do země a přehodili přes ně své kabáty. Jeden z těchto kabátů byl načervenalý gumový plášť a visel poněkud stranou od nás, protože i jeho majitel se usadil kousek dál od nás. Sluníčko krásně svítilo nejen na nás, nýbrž i na onen nešťastný plášť, a ten právě pobouřil na kopci se pasoucího býka až k zuřivosti, takže se rozehnal shora přímo proti nám. V okamžiku, kdy jsme zpozorovali, v jakém jsme se octli nebezpečí, ona dáma vykřikla a z leknutí omdlela. Tím naši situaci jen zhoršila.
Oba moji přátelé se začali obírati omdlelou, a já jediný neztratil duchapřítomnost. Vytrhl jsem rychle svoji hůl, shodil přítelův plášť na zem a zdviženou holí do výše postavil jsem se proti býku k nám se řítícímu. Upřeně jsem se mu díval do očí, holí svou mu hrozil, a to pomohlo. Býk se zastavil na tři kroky přede mnou a na pohled úplně klidný dělal, jako by se pásl. Jakmile se však někdo z nás hnul, hned nastavil rohy proti nám a chystal se znovu k útoku. Jen to, že jsem jej udržoval svou holí a svou nebojácností stále ve stejné, ne velké, ale přece jen pro nás šťastné vzdálenosti, pomohlo mým přátelům, že se jim podařilo odnést omdlelou z ohrady. Pak mohl jsem jíti i já, ale musil jsem pomalu, opatrně couvat a zdviženou holí proti býku stále hrozit, protože byl stále ve střehu, připraven na mne se vrhnout.
Dobře vše dopadlo, ale jaké neštěstí se mohlo stát, kdybychom byli všichni podlehli strachu tak, jako ona dáma. Mohla být veta po našich životech, těžkými zraněními mohli jsme být trvale poznamenáni.
Tato historka znovu dokazuje, že i to nejdivočejší zvíře dá se zkrotit nebojácností a zachovaným klidem. Podíváte-li se kterémukoliv zvířeti, na vás dorážejícímu, nebojácně do očí, učiníte z divocha hned beránka. Ale běda, ukážete-li mu svůj strach. A začnete-li před ním utíkat, pak jste prohráli všechno a stanete se obětí tohoto rozzuřeného zvířete.
Komentáre