O duchovně nemocném lidstvu a o jeho cestě k uzdravení

Lidstvo na Zemi se nalézá v doslovném bludném kruhu, jenž obsahuje na straně jedné ještě částečnou ochotu pomáhat bližním, nacházejícím se v těžkém stavu nouze, současně však na straně druhé šíří se mezi lidmi stále rychleji apatie, zemdlenost a úpadek ve všech směrech duchovního úsilí. To vše způsobuje, že Země jest vlažnou. Ani horkou, ani studenou, nýbrž z pohledu pravého duchovního smyslu bytí člověka je Země místem neočekávané otupělé vlažnosti lidských mas.

Společenský styl stále více a více přináší otupělost vůči všemu, co vyžaduje vnitřní samostatnost v uvažování.

1. Smysl pro krásu - zřítil se na stupeň křečovitých disproporcí a disharmonie, laciné celkovitosti a zjevné duševně nemocné módní extravagance. Módnost zcela pohltila osobitost člověka v niterné nezaměnitelnosti jeho vlastní osobní hodnoty.

2. Smysl pro lásku mezi mužem a ženou - rozleptal se na krátkodobé vztahy bez duchovního naplnění.

3. Smysl pro láskyplnou výchovu dětí - ponížil se na hmotné zabezpečení a ambiciózní vůli k prosazení se ve společnosti.

4. Smysl pro službu bližním - zdeformoval se z osobní roviny pomoci člověka člověku do tisíců anonymních nadací a tabulkových sociálních příspěvků. (Jen čas od času, ve stavu nouze, smí se tak projevit ještě ono pravé lidské jádro soucitu při pomoci bližním v nouzi. To jest také ono duchovní zachvívání, které ještě drží Zemi a lidstvo na ní před úplným zřícením do zničení).

Myšlenkový svět lidstva je těžce nemocen!

Vědecký výzkum, sponzorovaný Americkým Národním institutem pro stárnutí potvrdil uzavřením dlouhodobé, více jak 30-ti leté studie převratné zjištění! Obezita je přenositelnou nemocí! Nikoliv však na rovině tělesné, nýbrž na rovině myšlenkové a citové. Dlouhodobé vztahy s obézními lidmi mohou více než polovinu jejich přátel, příbuzných, sourozenců ovlivnit natolik silně, že i tito nastoupí cestu obezity.

Co to ale znamená? Uvažujme do důsledků: jestliže je možné obezitu jako určitý sklon k tělesné pohodlnosti a přejídání se přenést v záchvěvech myšlenkových forem z jednoho člověka na druhého tak silně, že tento nevědomky těmto formám podlehne a následně se u něho úplně shodně rozvine sklon k obéznosti, jak tomu je v případě jiných druhů myšlenkových forem, které jsou prožhaveny ne sklonem k pohodlnosti, ale ještě více sklonem k nejrozličnějším náruživostem, jako je pijáctví, kuřáctví, drogy, sexualita, zlodějství, chamtivost, bezohledná sebestřednost a mnohé další? Není tedy právě zmíněný průzkum a jeho výsledek alarmujícím poznatkem, vedoucím k vážnému zamyšlení nad tím, co vše může být spolupodílející se na dnešním stavu lidské společnosti?

Nejsou snad nakonec tímto výzkumem usvědčeni všichni ti zdánlivě „nevinní“ tvůrci časopisů, knih, filmů, reklam, jejichž domnělá fikce válek, zabíjení, podvodů, sexu byla doposud vždy obhajovanou tím, že člověk - divák, čtenář, posluchač je vůči jejím vlivům svou svobodnou vůlí imunní? Je tomu opravdu tak?

Vypovídá snad duchovní stav dnešního lidstva o tom, že ušlechtilost, etika, věrnost, čistota jsou jasnými a nedotčenými rysy dnešní společnosti?

Rozhlédneme-li se dobře, pak zjistíme, že pravdou je opak.

Musíme však odlišit veřejné od osobního! Je samozřejmé, že v úřadu, v zaměstnání, na veřejnosti se mnohý z lidí v rámci sebekontroly drží a ovládá. Zajděme však jen jednou pomyslně k těmto lidem ve chvíli, kdy se domnívají, že je nikdo nevidí. Kdy se v ochraně domova domnívají, že je nevidí jejich zaměstnavatel a naopak nadřízeného jeho zaměstnanci. Odkryjme jen na chvíli něco z anonymnosti domovů a soukromí obyvatel „kulturních a demokratických zemí“. Co uvidíme pak, je skutečný stav dnešní společnosti na Zemi. Projevy vulgárnosti, arogance, nesnášenlivosti, bezohlednosti, zformované do myšlenek, slov a často i konkrétního zištného jednání, pochopitelně dovedně přizpůsobeného hranici státních zákonů. Budiž projevena čest všem čistým a vnitřně míruplným výjimkám!

Duchovně těžce nemocný stav nejenže je neléčen, ale naopak s každým dnem je stále více prohlubován proudy nových zavrženíhodných myšlenkových sil, jež podporují nová bujení onemocnělých míst. V těchto souvislostech musí se nám pak ona obávaná obezita jevit jen jako lehké onemocnění proti skutečnému život ohrožujícímu nebezpečí duchovní nemoci dnešního lidstva.

Všechny léky, nasazované doposud s očekáváním úspěchu - třídní změny od kapitalismu ke komunistickým idejím a zpět - dokazují svojí nedostatečnost, ba dokonce ukazuje se jejich zhoubný spolupodíl na trvale se zhoršujícím stavu nemocného.

Existuje ale jeden jediný lék - cesta duchovního procitnutí - zesílení vlastní niterné, citové osobnosti každého z lidí! Podporou k této léčbě člověka sebou samým pak je již dávno známý recept - Desatero přikázání - v jeho správném výkladu a Nový Zákon, přinesený Synem Božím Ježíšem.

Nejúčinnějším pomocníkem v léčbě těžkého stavu duchovního úpadku lidstva v dnešní době, ve věrném a přesném popsání všech symptomů nemoci i ukázání východiska, je pak pro většinu dosud jen málo známé dílo „Ve Světle Pravdy“.