Maják Světla věčného

Je skutečností, že kolem nás je stále a všude plno svodů, které nás lákají a snaží se svésti nás z pravé cesty. Láká nás temno svými pochybnými dary a slibuje nám, podobně jako slibovalo již mnohým, že všechno, co vidíme a po čem toužíme, to vše nám dá, budeme-li se jemu klaněti a jeho poslouchati. Tak nás vábí do svých osidel, a nešťastný člověk, který se dá zlákat a svést z pravé cesty. Brzy pozná, jaká utrpení si tím připravil, jak těžce zaplatí za to, že uposlechl a opustil Světlo Věčné - ten nejspolehlivější, věčně zářící Maják.

Mezi námi jest jistě dosti těch, kteří již zakusili blaho duchovního života, a proto jistě pochopíte, že bych ani za miliony nezaměnil ono blaho, které mi skýtá můj duchovní život. Jak málo je k blahu zapotřebí! Stačí jen důsledně se držeti Světla a Pravdy, jako jediného Majáku, ukazujícího nám správnou cestu životem stejně bezpečně, jako majáky pozemské ukazují ji plujícím lodím. A tam, kde na širém moři života ztrácí se i poslední odlesk majáku, kde nebe zdá se zatemnělé a lodivod zůstal bez kompasu, tam nelze mluvit o pevnině, která má nám býti cílem, ale je třeba věřit - a Stvořitel nikoho neopustí.

Duše naše, živoucí duchovní jiskra, které máme věnovat největší pozornost, připomíná nám svými pokyny stále směr, cíl i cestu k duchovnímu domovu, a nechceme-li v životě bloudit, nechceme-li se svojí lodičkou v bouři všedního života ztroskotat, nesmíme býti hluší k jejím pokynům. Ona jest naším kompasem, posledním strážcem i varovatelem, ona jediná může nás vyvést ze zmatku bloudění na správnou cestu.

Já sám dlouho jsem bloudil po moři života, než jsem dospěl tak daleko, že jsem konečně poznal Světlo Lásky. Dík maminčině zbožné duši, žil jsem již od dětství s představou Stvořitele, šel jsem za Ním - třebaže zcela neuvědoměle - přece jen šel - a přece tato chvíle, kdy člověk tak jasně, zřetelně cítí blízkost Páně, dala na sebe dlouho čekat.

Již od útlého dětství učila mne maminka poznávat Boha Lásky. Modlil jsem se, věřil jsem ve Stvořitele, dokonce jsem i jako malý chlapec ministroval, abych, jak maminka říkala, byl alespoň malým služebníčkem Páně. Nikdy však nezapomenu na chvíli, kdy mne maminka vedla poprvé do školy a řekla mi:

»Dnes vcházíš do nového života. Začínají ti nové starosti, a proto ti radím: nikdy se Páně nepouštěj, a On tě nikdy neopustí. Měj pevnou víru ve Stvořitele, ale tomu, co ti řeknou velební pánové, tomu nemusíš vždy tak pevně věřit.«

Teprve později jsem pochopil, co tato maminčina slova znamenala. Připomínal jsem si je po celé dětství, provázela mne celým mým životem a bystřila mou pozornost ke všemu, co jsem slýchal z úst svých učitelů náboženství. Musil jsem ve své hloubavosti srovnávat jejich výklady s tím, co mi o Stvořiteli povídala a čemu mne učila maminka, a již tehdy postřehl jsem značné rozdíly.

Maminka mne učila znát Boha Lásky, který nás všechny miluje a vše potřebné nám dává. Ve škole slyšel jsem o Stvořiteli schopném hněvu, o Stvořiteli trestajícím, o Stvořiteli mstícím se, o Stvořiteli, který odsuzuje do pekel a věčného trápení, o Stvořiteli, u kterého jest možná jakákoli libovůle. A toto vše neodpovídalo nijak představám mým, které vznikly z výkladů maminčiných. Proto již tehdy rozhodl jsem se přidržeti se raději toho Stvořitele maminčina, než toho hrůzně vylíčeného Stvořitele církevního.

Chodil jsem sice stále na výuku náboženství, poslouchal pozorně vše, co zde bylo vykládáno, a konečně postřehl jsem i to, že i výklady těchto učitelů náboženství se různí, že i tento církevní Stvořitel mění se dle toho, kdo o Něm mluví. Až konečně přišel jeden, který se svými výklady velmi se přiblížil mým představám o Stvořiteli. Znal také onoho Stvořitele Lásky, a proto jsem k němu přilnul, a on si mne také velmi oblíbil. Přiměl mne k tomu, že jsem se stal jeho ministrantem, a tím jsem zůstal i potom, když byl jmenován děkanem.Tak jsem tedy vcházel do náboženského života. Teprve později jsem poznal, že to byla pro mne velmi dobrá průprava k důkladnějšímu poznávání života náboženského a života vůbec. Poznal jsem, že právě to moje ministrování ukázalo mi hodně z blízka, čím v podstatě jsou všechny ty církevní obřady, kterým se všeobecně říká »služba Stvořiteli« a viděl jsem, jak daleko zůstávají od oné pravé služby Stvořiteli, jak si ji představoval a jak nás jí učil Pán Ježíš. Poznal jsem, jak mnozí z tak zvaných »služebníků Stvořitele« jsou vzdáleni a stále se vzdalují od vůdčího Majáku lidského života - od Stvořitele.

Na své cestě, která byla naplněna množstvím zázračných prožitků jsem také poznal, že jsem pouhým prostředníkem, nehodným služebníkem Páně, jemuž dostalo se té milosti, že mohl spatřiti mnohé, a to jen proto, že jsem se snažil ze všech svých sil jíti za zářícím Majákem věčného Světla. Tím dosáhl jsem vnitřního klidu, naučil jsem se upřímně milovati nejen Stvořitele, v něhož pevně věřím, ale také své bližní. Nemohu nikoho nenávidět. Naučil jsem se odpouštět svým nepřátelům, za něž se často modlím. Žádná zloba se mne nedotkne, neboť mám kolem sebe ochranný kruh, za který nemůže nic zlého proniknout. Proto je mé nitro ušetřeno všech nepříjemností, které k sobě nechci připustit. Do mého nitra může vejíti jen to, čemu sám dovolím, aby tam vešlo.

Snažte se i vy dosáhnouti toho, aby vaše nitra zůstala ušetřena všeho zla, všech nepříjemností, aby zůstávala vždy a stále jen čistými stánky Páně. Pak se nepodaří nikomu na světě, aby vás zranil svou zlobou. Vše se zastaví u tohoto ochranného kruhu, který si kolem sebe sami vytvoříte, a jako gumový míč bude se od něj všechno zlo odrážet a vracet tam, odkud bylo vysláno.

Za to pak budete vděčni Stvořiteli, Jeho Světlu, které jako Maják bude vám vždy ukazovati stále správnou cestu!

Já sám za sebe děkuji Mu vroucně za to, že mi otevřel brány k duchovnímu životu, že mi pomohl k duchovnímu probuzení, takže jsem nyní šťastný a spokojený, a k mému blaženému životu nic mi nechybí. Nepotřebuji žádné pomíjivé bohatství, netoužím po zlatě, které je pro mne bezcennou hmotou. Duchovní dary, kterých jsem nabyl, abych je mohl zúročit k větší působnosti pro druhé, mají pro mne nekonečně větší cenu, nevyměnil bych je za žádné miliony.

Chcete-li i vy získat podobné dary Stvořitele, pak vám mohu poradit jediné: jděte stále za tím nejvyšším Majákem Páně, za Jeho Světlem, které vás povede vždy jen správnou cestou, na které se naučíte nejen tomu, jak dary Páně získávat, ale také tomu, jak darů těchto správně používat ve prospěch svůj i svých bližních.

Věnujte svou pozornost duchovnímu životu a brzy poznáte, jak rychle budete stoupat do výšin. Není třeba opouštět všechno, co vás poutá k životu hmotnému. Není třeba vše obětovat a zříkat se pozemského pro život duchovní. Ani ušlechtilá zábava nemůže být překážkou na cestě k němu. Buďte však neúprosní ve své poctivosti ke všem povinnostem, jež vám ukládá vaše místo, na které jste byli postaveni v tomto životě. Avšak nikdy nezapomínejte na to, že vaše práce, všechno vaše konání a jednání musí být vždy v naprosté harmonii s životem duchovním a také v souladu s vaším svědomím. Vaše starosti pozemské nesmí vás nikdy vyčerpat natolik, abyste neměli čas ohlížet se stále v onen směr, odkud k vám dosahují paprsky věčného Světla. Neztraťte nikdy se svého obzoru Světlo bezpečného Majáku, které vám ukazuje správnou cestu.

Pak půjdete pevně a jistě, budete stát na svém místě neochvějně, i kdyby se kolem vás vše bořilo a zástupy lidí hynuly vedle vás. Vy zůstanete klidní, protože vaše víra ve Stvořitele a pokorné vpravení se do Jeho Vůle učiní z vás jedince silné a vyrovnané. Vpravením se do této Vůle stanete se bezpečnou a viditelnou oporou také pro druhé!

Přeji vroucně vám všem, abyste toho dosáhli, aby nám všem na naši životní cestu svítil a zářil ten nejjasnější maják - Maják Světla věčného.