Nejvíce si máme hledět toho, co je nejvíce nezbytné

Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůležitějším užívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale se sebou samým, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit.

O tom řekl Kristus: Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí sebe sama? (L 9, 25).

A naopak: Co mu škodí, když ztratí všechno, ale sama sebe získá?

Nic; má-li sama sebe, má vše.

To mi připomíná známé slovo Biase, který když ztratil svou vlast Priéné a jiní prchali obtíženi svými cennostmi, odpověděl na otázku, proč si nic svého s sebou nevzal:

Vždyť já mám s sebou všechen svůj majetek.

Měl to ovšem v srdci, ne na ramenou, a jak říká Valerius Maximus, mohl to vidět duch, ne oči.

Jestliže to obdivujeme a chválíme jako hrdinné slovo a čin, jak bychom tisíckrát víc nechválili Syna Božího, který se kvůli nám stal člověkem, nic nechtěl mít z vnějších věcí; když umíral, i šat z něho stáhli a před ním se o něj dělili – a neměl ani vlastní hrob, ačkoliv byl Pán nebes a země.

Když k tomu vedl své žáky, říkával: Hledejte království boží a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.

A když se jednou jakýsi bohatý mládenec ptal na cestu spásy, odkázal ho Pán na cestu božích přikázání; a když ten odpověděl, že se o to vždycky snažil a co že tedy ještě zbývá, aby udělal, odpověděl Pán:

Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi, a pojď a následuj mne (Mt 19, 21).

Odtud i ty Kristovy paradoxy, které křesťané nutně potřebují pochopit:

Blažení chudí, protože boží království je vaše.

Blažení hladovějící, poněvadž budete nasyceni.

Blažení, kteří teď pláčete, protože se budete smát.

A naopak:

Běda vám, boháči, protože jste přijali zde své potěšení.

Běda vám sytým, poněvadž budete hladovět.

Běda vám, kteří se smějete, protože budete truchlit. (L 6, 20 atd.).

A podobně vyučovali apoštolové, když doporučovali křesťanům, aby byli šťastní, bohatí a sytí jinak, než jak to zná svět: jako svůdci, a přece pravdiví; jako neznámí, a přece (Bohu) známí; jako umírající, a přece živoucí; jako smutní, a přece vždycky se radující; jako chudí, a přece mnohé obohacující; jako nic nemající, a přece jako ti, kterým patří vše (2 K 6,8.9.10).

Kdo takovým paradoxům skutečně rozumí, poznal, co je pro něho skutečně nezbytné, a umí si vybrat nejlepší stránku, která od něho nebude odňata.

Souhrn této nejvyšší moudrosti je:

Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí a chválit Boha.

Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými.

Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama.

Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil.

Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu.

A zde je také KONEC všech potřeb a přání.

L.K.

https://www.quintus-sertorius.com/