Toto duchovní jádro se zformovalo z živě tvořícího Božího vyzařování spolu s milióny dalších v duchovní sféře Stvoření – věčném Ráji.
Mohlo však vzniknout až na jeho nejvzdálenějším konci, kde bylo Tvůrčí vyzařování již přiměřeně k tomu ochlazené, a přece ještě nemohlo povstat ihned jako plně vědomé si svého bytí, zůstalo nevědomé.
Bytosti vznešeného původu prosily Stvořitele, aby ve své dokonalosti a spravedlivé lásce umožnil všem těmto nevědomým duchovním jádrům budoucích lidí vyzískat si své uvědomění, a tím jim umožnil získat to nejvzácnější – věčné štěstí a blaženost, pramenící z poznání samotného Stvořitele skrze Jeho Vůli.
Tato prosba byla splněna! Vyřknutím tvořivých slov „Budiž Světlo!“ umožnil Stvořitel, aby se za duchovní sférou začaly vytvářet nové světy.
Do nich směla nevědomá duchovní jádra sestupovat na dlouhou, ale krásnou pouť svého vývoje, aby překonáváním hutnosti těchto světů a namáháním se získávaly stále vyšší stupeň sebeuvědomění a aby tyto nové světy přetvářely do nejvyšší možné krásy a ušlechtilosti.
To jediné by jim rovněž umožnilo vrátit se do věčné duchovní sféry Prvotního Stvoření, avšak již ne jako nevědomým, ale schopným vědomého bytí, naplněného blažeností.
Také planeta Země vznikla proto, aby umožnila nevědomým duchovním jádrům jejich postupný vývoj k vědomému bytí a plné zralosti, ale i proto, aby sama mohla být nakonec zušlechtěna do nejvyšší možné krásy – odlesku Božího království. Každé duchovní jádro se pro příchod na Zem smělo zahalit do lidského těla, aby mohlo usilovat k naplnění tohoto krásného cíle.
Zpočátku se vše vyvíjelo podle plánu Stvořitelova. Vývoj lidských duchovních jader harmonicky pokračoval a Země byla stále krásnější.
Později však se stalo něco nečekaného – lidé po pádu Lucifera začali pod vlivem jeho pokušení zapomínat na to, že Země má sloužit jen k jejich přechodnému pobytu, k jejich vývoji, a začali ji považovat za svůj jediný a pravý domov.
Tato záměna způsobila nepředstavitelné škody, protože lidem se následně zúžil obzor chápání pravého smyslu jejich bytí, jejich rozhled se tím omezil a začali se v důsledku toho příliš poutat na hmotu Země (někdo na majetek, jiný na společenské postavení, tělesnost...). Ani si neuvědomovali, že to zotročovalo pravou hodnotu jejich duchovního jádra a nutilo ke stále novým a novým pozemským inkarnacím za účelem nápravy všech chyb.
Stvořitel, vida váznutí lidských duchovních jader v hrubé hmotnosti, dovolil ve své spravedlivé Lásce, aby byla všem přinesena pomoc k osvobození. Nechal jít na Zem velké a silné duchovní pomocníky, kteří se na ni v různých obdobích rodili, aby lidem připomínali duchovní smysl bytí.
Kdyby se lidé chtěli nechat poučit, mohli se v krátkém čase znovuzrodit v duchu, mohli na Zemi vybudovat odlesk Božího království a rozetnout bludný kruh nepřiměřeně velkého počtu pozemských inkarnací, který je zdržoval od návratu do duchovní sféry Stvoření.
Žel, mnozí na hlasy duchovních pomocníků vůbec nedbali a nechtěli nic slyšet o svém duchovním původu, protože dočasné pozemské radosti vyhovovaly jejich slabostem více, než bylo předvídáno. Tyto duchovní pomocníky dokonce považovali za nepohodlné blouznivce a často je krutě pronásledovali.
Všeobecný úpadek lidstva se vystupňoval až do té míry, že se nepřátelsky postavilo i vůči Ježíši Kristu a zaslíbenému Duchu Pravdy, kteří přicházeli oba na Zem přímo od Stvořitele.
Tím se nešťastné lidstvo posunulo jako celek na hranici vlastní sebezáhuby, protože tvrdohlavým lpěním na hmotě se ukázalo být neschopným poznat svůj skutečný duchovní původ a osvobodit se pro vzestup do duchovní sféry Stvoření. Přivolalo na sebe nemoci, přírodní katastrofy i hospodářské těžkosti, spojené s hladem a nouzí.
Takto dnes lidé bloudí ve svých životech, starajíce se o nicotnosti a nic netušíce o pravém smyslu bytí, o tom, odkud přicházejí a kam směřují, kvůli čemu vlastně se rodí na Zemi.
Je proto potřeba zvolat silným hlasem: Lidé, probuďte se! Poznejte konečně svůj duchovní původ a vraťte se do pravého domova! Nepleťte si to také s náboženstvím! Jinak hrozí, že duchovní jádro každého nebdělého jednotlivce zůstane připoutáno k Zemi až do doby jejího hmotného rozkladu a... ztratí šanci na svoji záchranu!
Komentáre