„...Toto jsem vám pravil, dokud jsem ještě u vás. Ale Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jméně, naučí vás vše a připomene vám vše, co jsem vám pravil...“
„...nyní však odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: Kam jdeš? Ale že jsem k vám tak mluvil, zármutek naplnil vaše srdce. Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Utěšitel k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu Jej k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud...“
„...ještě mnohé měl bych vám říci, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré Pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne...“
Slova evangelia vypovídají o příchodu Božské osoby, Utěšitele, Ducha Svatého, o velikém zaslíbení, jehož naplnění mělo změnit smýšlení lidí ve vztahu ke spravedlnosti i ke konečnému Soudu.
V křesťanském pojetí byl příchod Ducha Svatého splněn čtyřicet dní po Ježíšově smrti. V tomto období se nad hlavami učedníků zjevily ohnivé jazyky, učedníci byli náhle obdarováni schopností řeči a objevily se u nich do té doby neznámé duchovní schopnosti a dary.
Položme si však otázku – bylo toto seslání Ducha Svatého na učedníky současně také splněním onoho zaslíbení z Janova evangelia, když Duch Svatý v tomto případě současně neukázal světu nic nového o podstatě hříchu, spravedlnosti a Soudu? Když nedoplnil Ježíšovo učení o žádné nové poznání, jak se to mělo podle zaslíbení stát? Je přece prokazatelné, že Ježíšovi apoštolové do své smrti hovořili jen to, co je naučil Ježíš, nic nového, přestože k tomu dostali skutečně jedinečné dary.
Čtěme zaslíbení pozorně a snažme se pochopit jeho podstatu citem, nezaujatě. Nepraví se v něm, že Duch Pravdy bude dávat světu vnuknutí, ale že přijde a bude hovořit, co uslyší, aby zvěstoval (Jakmile však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré Pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.). Pojem hovořit v celkovém kontextu slov zřetelně hovoří o fyzické existenci Ducha Pravdy na Zemi jako o přítomnosti živé osoby. Vždyť jak by bylo možné hovořit bez úst, která jsou součástí hmotného těla?
Utěšitel měl podle zaslíbení navíc světu ukázat, co je hřích, spravedlnost a soud, nejen povolaným jednotlivcům (On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.)! Běžně se při čtení této věty klade důraz na pojmy „hřích, spravedlnost a Soud“. Dáme-li však důraz na pojem „světu“, získáme nový, širší pohled na celé zaslíbení.
Ježíš znal lidi a věděl, že Jeho slova tak významově pokřiví, že bude muset přijít Utěšitel, aby je opět lidem připomenul a doplnil je, přinášejíc tak Soud. Avšak to se mohlo stát až později, když skutečně došlo k jejich pokřivení. Krátce po Ježíšově smrti by přece připomenutí Jeho slov nemělo zvláštní význam, vždyť byla v lidech ještě dosti živá.
Jestliže Duch Pravdy měl skutečně přijít, nemělo by být prvořadou povinností každého zodpovědného člověka zjistit, zda se tak již nestalo? Pokud na Zemi žil, jaká byla Pravda, kterou přinesl?
Je nesmírně důležité pro každého člověka, aby si tyto osudově závažné otázky poctivým zkoumáním zodpověděl. Pamatujme! Kdo pokorně prosí, tomu bude dáno. Kdo klepe, tomu bude otevřeno.
Komentáre