Nedobrá kvalita světa lidských myšlenkových forem se hmatatelně projeví

Ten, kdo jen trochu pozorněji sleduje vývoj událostí na Zemi a zároveň zná Zákony, působící v celém Stvoření, ten se stále větší jistotou poznává, že lidská společnost ve způsobu jednání a smýšlení, který si největší část lidí osvojila za vlastní, spěje s neodkladnou jistotou k zásadnímu bodu zlomu.

Tento bod zlomu přijde s jistotou, s jakou právě působí Zákony Stvoření, Zákony, jež určují přirozený vývoj všemu, co se nachází v rámci díla Stvoření.

A člověk je částí tohoto díla Stvoření! Spolu se Zemí, s vesmírem, jenž nás obklopuje, nacházíme se v oddíle hmotností, které jsou jednou z nejhutnějších, nejtěžkopádnějších částí divuplně velikého, stupňovitě rozložitého díla Stvoření.

V jemnějších stupních oddílů Stvoření nad hrubou hmotou, ve které se nyní nacházíme, jsou úrovně, v nichž myšlenka člověka – lidského ducha – je již současně činem. V těchto úrovních myšlenek je zároveň jednáním, z jehož projevu vznikají následně tomu, kdo myšlenku vytvořil, zpětné vazby dobrého nebo nedobrého druhu, podle toho, jakého druhu byla ona sama myšlenka. Vazba je v těchto úrovních stejně silná, jako zde v této hmotnosti je samotné hmotné jednání – čin člověka.

Zde na Zemi přitom však platí pro člověka ještě jedno nové, zcela zásadní poznání. Svým myšlením, třebaže on sám je v pozemském těle, již v tuto chvíli působí účinně ve světě, v němž myšlenky jsou živým působením, jehož energie se neztrácí, nýbrž působí dále.

A zde je ono zcela zásadní úskalí pro mnohého člověka zde na Zemi!

Nechce vůbec něco takového připustit! Považuje obraz shora popisovaný za báchorky, za fantasie!

Žel, ke svému vlastnímu neprospěchu takovýto postoj zaujímá devadesát devět lidí ze sta a považuje takovýto postoj za zcela správný, stavíce přitom na jediném argumentu – myšlenky zde přece nejsou vidět!

Ano, myšlenky vidět pozemským zrakem nelze, avšak je pozemský zrak jediným pravým nástrojem k posuzování světa okolo nás? Vždyť přece samotná hmota skládá se z dílků a částic, které pozemským zrakem také nelze vidět. Zvětší-li se optickými přístroji hmota okolo nás, pak objeví se pod zorným úhlem miliardy živých i neživých částeček, které naše oko svými danými schopnostmi nikdy neuvidí! Chceme popřít, že nejsou, když je nevidí naše oko?

Ano, jsou zde nyní kvalitní přístroje na to, abychom tyto částice hmoty a živé mikroorganismy mohly přece nakonec spatřit. Ale posuďme sami, jak mohli něco takového vidět lidé před staletími a tisíciletími, kdy takovéto přístroje nebyly na světě?

Není toto známkou, že i my se nacházíme jen na vývojovém stupni, kdy nemáme v rukou přístroje, které by věrohodně a průkazně zachytily frekvence, na nichž se nachází svět myšlenek, jež vytváříme svým chtěním?

Úroveň myšlenkových forem je skutečností! Je součástí díla Stvoření stejně, jako je jeho přirozenou součástí i zdejší úroveň hrubé hmotnosti, kterou považujeme my v pozemském chápání světa za svět skutečný. Chce to jen pokusit se dívat na věci shora, nikoliv odspodu. Pak také člověk pochopí, že celistvost jeho bytí je v rámci Zákonů Stvoření posuzována jako samozřejmá i v rámci jeho myšlenek, které vytváří ve světě pozemském.

Copak o tom již nehovořili všichni duchovní učitelé? Copak nenabádal sám Ježíš Kristus k tomu, aby myšlení člověka bylo čisté, prosté všeho balastu a intrikování?

Jaké překvapení tedy nyní v blížícím se bodu zlomu ve vývoji lidské společnosti na Zemi přineslo poznání skutečnosti, že ke každému z nás váže se zodpovědnost nejen za vnější viditelné činy a jednání, ale že tato zodpovědnost platí i pro čistotu a ušlechtilost našich myšlenek!

Viděno shora z pohledu díla Stvoření a také i v rámci práce Zákonů Stvoření, je právě svět myšlenek posuzován jako nedílná součást světa pozemské lidské společnosti. Jako nedílná součást bytí nás, každého jednotlivce, za níž neseme přirozenou zodpovědnost a za kterou také budeme – ba již přímo jsme stále důrazněji souzeni spravedlivými účinky Zákonů Stvoření.

Z pohledu ostatních úrovní Stvoření jevíme se všemu ostatnímu životu jako svéhlaví, do sebe zahledění tvorové, jež jsou hluchými a slepými vůči veškeré nádheře a průzračné srozumitelnosti života ve Stvoření.

Není to žádné náboženství, žádná slepá víra, nýbrž jest to to nejpřirozenější, osvobozující poznání, jestliže se člověk jednou dopracuje ve svém nitru k odvaze pohlédnutí na svůj život shora z pohledu nad hmotou.

Současně s tím zjistí, že všechny věci, které doposud s posměchem odstrkoval stranou jako věci vedlejší, byly těmi věcmi nejdůležitějšími. Zjistí také, jak zcela zbytečně si cestu svého vlastního života ztížil, ba často dokonce téměř znemožnil touto svéhlavostí, s níž odmítal vše, co stojí za hranicí jeho pozemského života.

Kolik však je dnes takových lidí, kteří dospějí ke stupni poznání vlastní zodpovědnosti za celkový svůj život – tedy i za svůj vlastní myšlenkový život?

Vždyť jak ukazují nové průzkumy, je dnes i mnoho procent těch lidí, kteří se hlásí k náboženství, k víře v Boha, a přesto nevěří v pokračování svého bytí po odchodu z této Země! Něco takového je opravdu nepochopitelné!

A s takovýmto duchovním stavem lidské společnosti blížíme se, dokonce již se přímo noříme do stupňujících se událostí velikého zlomového dění na Zemi. Dění, jež nebude vůbec pod taktovkou pozemského člověka, nýbrž toto dění bude zásadním soudem a vyrovnáním všeho doposud vzniklého skrze zesílené účinky velkých Zákonů Stvoření. K tomuto souzení a vyrovnání budou tak vzaty jako něco přirozeného, co patří k člověku a jeho jednání, i jeho myšlenkové výtvory, které trvale formuje skrze energie svého chtění. Bude to dění, které zde doposud na Zemi ještě nikdy v rozsahu, v jakém se přibližuje, nebylo!

Je také jedno, zda toto dění budeme nahlížet jako vyúčtování všeho vzniklého, zda toto dění budeme nahlížet jako Soud Boží, nebo zda jej nazveme zesíleným a zrychleným působením přírodních Zákonů – Zákonů Stvoření.

Výsledek bude ten samý – vše, co doposud vzniklo, bude se vracet k místům svého východiska, kde došlo ke vzniku v průběhu času, a zpětně to přinese člověku, státu, světadílu a nakonec celé Zemi přesně to, co bylo zformováno. Dobrému místu vzniku vrátí se dobré, nedobrému vrátí se zpětně to samé. U většiny z nás bude to nejspíše směs obojího druhu. Důležité však je, co nakonec převáží!

Tak jak dnes ukazuje duchovní stav Země pro celou lidskou společnost, žel, z větší části lze očekávat návrat nedobrého.

Dění, do kterého se tedy s každým měsícem noříme hlouběji a hlouběji, přinese nám všem skutečně velmi intenzivní prožívání!