O různých druzích strachu a o tom, jak je zvládnout

V horách se stává, že se lesník setká na své obchůzce s medvědem na nějaké úzké horské cestě, která má na jedné straně hlubokou propast, na druhé vysoký svah hory. Není kam z takové cesty uhnout, není kam se schovat, a přece se takovým lidem nic nestane, zachovají-li naprostý klid. Ani strach, ani bojechtivost nesmí medvěd postřehnout, a pak si jen klidně zabručí a kolem člověka přejde, aniž by mu nějak ublížil. Běda však tomu, kdo by ve strachu ztratil hlavu a vzdal se svého klidu! Kdyby sáhl po zbrani a chtěl na medvěda útočit, špatně by to dopadlo. Zlo vyvolalo by zase zlo, a přitom by člověk jako slabší jistě podlehl.

Proto nikdy žádný strach, ať se děje cokoliv, zachovejte vždy klid a nechte spíše působiti lásku. Uspoříte si tím mnoho zlých chvilek ve svém životě.

Jiný druh strachu, kterému lidé také velmi často a zbytečně podléhají, je velmi škodlivý a zbytečný strach z budoucnosti. Pramení také jen z malé víry ve Stvořitele a nic se jím nezmění, k lepšímu neobrátí, ale mnohé se jím pokazí a zhoršuje. Potká vás vždy jen to, co si zasloužíte, a vaše budoucnost přinese vám vždy jen to, co jste si sami svým vlastním jednáním připravili. Vpravte se plně do Vůle Páně a nemějte nikdy strach z věcí budoucích. Vždyť Pán řekl jasně:

»Nestarejte se, co budete jísti nebo čím se budete odívati, neboť Otec Nebeský, který o vás pečuje, ví lépe než vy, čeho potřebujete.«

Jsou také mnozí, kteří se bojí cokoliv podniknout, protože je stále provází zhoubný strach z možného nezdaru. Pro takové platí staré pořekadlo:

»Bez kuráže nic se nedokáže!« nebo »S odvahou a chutí do toho a půl je hotovo!«

Tento druh lidí, věčně oslabených strachem, mnoho za celý život nevykoná a lidské společnosti nijak neprospívá. Jejich strach podlamuje jejich vůli a energii, a proto i když mají dostatek vědomostí a schopností k nějaké práci, nemohou mít v ničem úspěch.

V úřadech sedí mnoho úředníků, kteří mají strach ze svých představených, strach, že přijdou o své dobře placené místo. Takoví lidé však nevykonávají dobře svoji práci a ze samého strachu pracují neklidně, a proto často chybují. Mnohým lidem pak svým přístupem všechno zbytečně ztěžují, protože na prvním místě u nich je strach o jejich dobré bydlo. Pro takové lidi připomínám staré heslo T. G. Masaryka:

»Nebát se a nekrást!«

Nekrást nejen peníze a čas, který mají věnovat svědomité práci, ale také neokrádat druhé o víru ve Spravedlnost, jež se má zde na zemi odrážet v každé lidské činnosti. Kdo se tímto heslem řídí a své povinnosti poctivě plní, kdo hledí vždy, aby jeho práce slučovala se především se Spravedlností, aby tak svou činností nezpůsobil druhým škodu a utrpení, ten se nemusí nikoho bát, ani svého představeného, ani kohokoliv jiného, každému se může vždy směle podívat do očí a tím si získá jeho přízeň.

Takovým poctivým vystupováním pomůže si člověk i k rychlejšímu duchovnímu postupu.

Dále je mnoho lidí, kteří se bojí záhrobních bytostí. Bojí se jich především proto, že sami nevědí, že i oni jsou takovými duchy, pouze oblečenými do svých těl, a netuší také, že jsou stále obklopeni celou spoustou duchů, to jest duchovních bytostí, odpoutaných již od svých fyzických - hmotných těl. Ale oni nám neublíží, nemáme-li před nimi strach, ve kterém se snadno odpoutává naše duchovní tělo. Teprve ve chvíli takového odpoutání může do našeho těla vniknouti cizí tělo duchovní, což mívá ovšem často neblahé následky.

Kdo nezná strach, a zejména ten, kdo se denně odevzdává pod ochranu Pána, kdo má absolutní víru v tuto mocnou ochranu, tomu nemůže ublížit žádný duch, který se pokoušel svésti jej k nějakému zlému skutku. Neuposlechneme-li a nepodlehneme-li jeho svodům, pak ani on nemůže nám ublížiti. Proto mnohem rozumnější, než míti strach, je zachovat si vždy klid a rozvahu.

Stejně zbytečný je i strach z mrtvého těla. To je přece úplně bezmocné, bez duchovního těla, a proto i bez jakéhokoliv vlivu na člověka. Vždyť přece se nebojíme balvanu, nebojíme se poraženého stromu, mrtvého zvířete, které dokonce i pojídáme - proč tedy se obávat mrtvého těla lidského?

Strach, kterému nejvíce lidí podléhá, je strach před smrtí - a přece není žádné smrti, protože náš život je věčný. To, co smrtí nazýváme, jest jen přechod do nového života, života duchovního. Jest to naše vzkříšení, a proto je právě třeba očekávati tuto změnu s naprostým klidem. Stane se to vždy dle Vůle Nejvyššího a vždy pro naše dobro, a ten, kdo beze strachu svůj odchod očekává, tomu se vždy snadno umírá - zejména, má-li čisté svědomí.

Proto ani ze smrti nemějte žádný strach. Nemějte vůbec žádný strach, nikdy a z ničeho, a budete šťastni.

Abyste toho dosáhli, snažte se vždy poznávati a plniti zákony Páně, zachovejte si klid a mír v nitru svém a nakonec to nejdůležitější - dávejte se denně pod ochranu Pána s absolutní vírou, že tuto silnou ochranu budete mít. Pak se vás nikdy nedotkne ani stín pocitu, který by se podobal strachu.

Budete-li cele vpraveni do Vůle Stvořitele, pak budete také spokojeni se vším, co z Vůle Nejvyšší vás potká, a proto nebude ani možné, abyste se museli něčeho strachovat, bát se věcí, které mají teprve přijít. Pán ve Své veliké Lásce a Dokonalosti, moudrostí svých Zákonů vše tak dobře řídí, že záleží jen na nás, zda budeme účastni požehnání v těchto Zákonech obsažených.

Jen malomyslní a malověrní otravují si zbytečně svůj život nesmyslným strachem, a před tím nechť nás ochrání poznání velikosti Stvořitele.